Pražští hospodští teď sklízejí plody arogance vůči domácím

„Když se v posledních měsících procházím Václavákem a okolím, nestačím se divit,“ konstatuje Igor Třeslín, zakladatel gastronomického softwaru Storyous. Jeho „údiv“ se týká cenových relací, které nyní v českých hospodách vládnou.

„Najednou je polévka, která loni stála sto čtyřicet devět korun, za čtyřicet devět,“ říká Třeslín. Ukazuje se však, že hlavně Praha 1 a část provozovatelů barů, hospod a restaurací v přilehlých čtvrtích, kde se roky spoléhali jen na movité zahraniční návštěvníky, je bez cizinců na kolenou. Po částečném letním oživení, kdy do města přece jen dorazili nějací turisté ze zahraničí, už zejí podniky opět prázdnotou. A nemohou za to ani vládou nařízená omezení. Vysvětlení není až tak složité.

Hurá do Prahy Praha se v posledních letech pohybuje na dvacátém místě nejnavštěvovanějších měst světa. V Evropě jí patří pátá pozice. Pětaosmdesát procent zahraničních návštěvníků Česka míří právě do Prahy. Nejvíc turistů připadalo na Německo, následovali Američané, Britové, Italové a Rusové. V Praze návštěvníci směřují hlavně na Hrad. Ročně jich sem přijde téměř 2,5 milionu.

„Provozujeme jeden hotel i nahoře na Letné a tam do naší restaurace lidé chodí, stejně jako do okolních podniků,“ říká Vendula Gajová, ředitelka hotelu Casa Marcello v Řásnovce, turisticky oblíbené části Starého Města. Tady naopak rapidně zájem opadl. Češi totiž mají i přes snížení cen zafixováno, že cenové relace v centru české metropole nebyly určeny jim, ale spíše cizincům, kteří „na korunu nehledí“.

„Provozovatelé, samozřejmě ne všichni, sklízejí plody toho, že se na českou klientelu roky dívali svrchu,“ komentuje Třeslín momentální stav gastronomie v centru Prahy. Češi přirozeně nemohou v plné míře nahradit příliv cizinců, kteří dávali hospodám ve středu města živobytí. „Přístup obsluhy i provozovatelů se k české klientele přece jenom zlepšil, ale setrvačnost v myšlení stále funguje,“ konstatuje Třeslín. I proto se čeští hosté stahují spíše tam, kde na ně i před epidemií mysleli jako na hlavní zdroj příjmů.

Majitelé hotelů či restaurací se proto nyní snaží cílit na domácí klientelu. Zjišťují, že s tím, jak přizpůsobili ceny našincům, mění se i jejich přístup a chování. „Sto padesát eur za noc vedlo k tomu, že dříve byli čeští hosté, na rozdíl od zahraničních, někdy až přespříliš nároční,“ konstatuje Gajová z hotelu Casa Marcello. Za uvedenou cenu očekávali luxusní přístup. Teď lze přenocovat v hotelu za přibližně 1500 korun, což je přibližně o 2500 korun méně. „Češi, pokud k nám nyní zavítají, jsou teď naopak velice vstřícní a milí, cena odpovídá jejich očekávání,“ připomíná ředitelka hotelu.

I tak vzhledem k momentálním hygienickým zpřísněním a také proto, že řada zemí zapnula Česku červený semafor, hledají hoteliéři alespoň částečné vykrytí očekávaných ztrát. „Jednáme například s majitelkou firmy, že by u nás dlouhodobě bydlela, protože nájem v bytě, kde přebývá, ji měsíčně vychází na víc, než by teď zaplatila u nás,“ říká ředitelka Vendula Gajová. 

Držte si klobouky... ... jedeme z kopce. Turistický ruch se v hlavním městě propadl v létě 2020 o více než devadesát procent. V roce 2019 přijelo do Prahy 6,8 milionu zahraničních návštěvníků.  Ekonomiku v Praze 1 Češi nedrží. Oficiálně jich tu žije asi 29 tisíc, reálně zhruba polovina. V roce 1991 zde mělo trvalé bydliště 42 tisíc obyvatel.