Před sto lety je vycpali slámou, brzy se zase na Letné roztočí s dětmi

Na jaře začne rekonstrukce budovy a technického zázemí Letenského kolotoče, nejstaršího podlahového v Evropě.

29 fotografií

Než bude otevřen pro veřejnost, čeká restaurátory nejtěžší část – opravit interiér. Autíčka jsou z 30. let, každý z devatenácti koní je sto dvacet let starý. „Potaženi jsou pravou koňskou kůží bez spojů. Na kolotočové koně byly použity kůže ze stejně velkých zvířat stažených až po kopyta,“ vysvětluje Karel Ksandr, ředitel Národního technického muzea (NTM), kterému patří kolotoč od roku 2006.

Raritou je potažení koní jedním kusem kůže. „Bohužel to dneska už asi takto nepůjde. Byla to odrostlá hříbata poražená na jatkách. Ale ne kvůli tomu, že by si je vyhlídli pro kolotoč, jak se někdy proslýchá,“ říká Kateřina Šupová z NTM, která pracuje na zajištění konzervace a dokumentace koní.

Provizorní stavba Paradoxně vznikl jako provizorní stavba, proto nepotřeboval stavební povolení. Není jisté jestli byl vyroben roku 1892 nebo 1893. Dílo řezbáře Matěje Bílka se na Letnou přesunul až roku 1894. Původně byl kolotoč poháněn silou jednoho člověka, který chodil kolem dokola a otáčel vzpěrou podlahy. Síla “jednoho obíhajícího sluhy”, jak bylo oficiálně zaneseno v dokumentech, byla postupně nahrazena systémem ozubených kol a ve 30. letech pak poprvé elektromotorem. Dnešní motor pochází z roku 1981, jeho síla ale neodpovídá původním převodům a ve výsledku tak celým zařízením otáčí podstatně rychleji, než jak tomu bylo u pohonů předchozích.

S jatkami budou spolupracovat stejně jako před sto lety a počkají, až budou k dispozici kůže. „Byť budeme spolupracovat s jatkami, tak určitě nebudeme kvůli renovaci zabíjet nějaká zvířata. Půjde o dlouhodobou spolupráci, kdy bude probíhat sběr kůží, tak aby obnova byla co nejvěrněji,“ říká Šupová.

„Vnitřky koňů jsou vycpány slámou, oči jsou vyrobeny ze skla. Původní sedla a uzdění se nachází pouze u čtyř koní, kterými jsou Poly, Flora, Blesk a Šemík,“ říká Ksandr.

Podle Šupové bylo nejtěžší rozhodnout, v jaké míře dojde k obnově interiéru, zda se koně zachovají v původním provedení, nebo se budou opravovat jen kůže. „Dokonce v minulosti padl návrh, s použitím umělých kůží“ vzpomíná Šupová. „Rekonstrukce bude náročnější, z důvodu skloubení maximálního zachování původních, autentických prvků a splnění současných bezpečnostních norem “ uzavírá Šupová.

Na restaurování koní nebude pracovat jen jeden člověk, ale celý tým z několika oborů. Při restaurování a obnově vnitřního vybavení kolotoče se bude vycházet z původní „konstrukce“ koně. Nejprve byli koně zdokumentováni, a pak nastane proces renovace.

Sbírka Na záchranu kolotoče přispěla MČ Praha 7, Magistrát hl. města Prahy a Nadační fond Avast. NTM a MČ Praha 7 připravují akce, jejichž výtěžek jde na rekonstrukci. Můžete také přispět na transparentní účet 107-9304750207/0100.

„Restaurátor bude muset sejmout staré kůže. Pak dojde ke zpevnění a opravě korpusů tak, aby odpovídaly dnešním bezpečnostním parametrům nosnosti,“ vysvětluje složitý postup Šupová, která koordinuje práce na renovaci vnitřního vybavení kolotoče.

Bude potřeba opravit použitelné části, například dřevěné vyřezávané hlavy a nohy koní. Základem bude staticky pevná a bezpečná konstrukce. „Pak se zkontroluje a dotvoří vycpáním korpus koně ve stejné velikosti a poloze, v jaké byl původní. Použitelné původní prvky, jako jsou hlavy, nohy a oči, se zachovají v maximální míře. Nakonec dojde k potažení novou koňskou kůží,“ dodává Ksandr.

Zatím není rozhodnuto, kdo bude koně restaurovat. „Budeme soutěžit zhotovitele, kterým by měl být zkušený restaurátor, pravděpodobně dřeva. Bude třeba, aby spolupracoval s dalšími kolegy restaurátory jiných oborů jako sedlář, čalouník, popřípadě i restaurátor papíru – papírmaše.“ říká Šupová.

Výběrové řízení ještě nebylo vyhlášeno. „Zatím NTM žádá Odbor památkové péče o závazné souhlasné stanovisko k našemu restaurátorskému záměru . Až bude náš návrh schválen, tak budeme pokračovat dále,“ říká Šupová.

Vizí muzea je roztočení kolotoče, aby se na něm mohly zase vozit děti. „Točila jsem se na něm já, moje maminka i moje děti. Tak bych byla ráda, aby se tam točila i moje vnoučata,“ vzpomíná Kateřina Šupová.