Jaké jsou vaše první dojmy z práce na Českém olympijském výboru?
První dojem je, že je toho strašně moc. Ale to prostředí tady už jsem trošku znal, takže mi to nepřipadá úplně jiné. Ale je jasné, že ty věci, které se na ČOV řeší, jsou trochu jiného kalibru než ty, které jsem řešil na svazu kanoistiky.
Už jste se v tom všem zorientoval?
Snažím se, ale není to úplně jednoduché. Tahle funkce se většinou zužuje na to, že člověk dělá šéfa olympijské mise, že se to vztahuje jenom na ty dvě olympiády. Ale to je dost milný názor. Je tam řada dalších věcí.
Jakých například?
Připravuje se podpora olympionikům po celé čtyři roky. A nejen to. Jsou dvě velké olympiády, pak jsou Olympijské hry mládeže, několik Evropských oylmpijksých festivalů mládeže, mají do toho přijít Evropské olympijské hry. Ono je těch soutěží několik za rok, takže se řeší docela hodně věcí.
Bydlíte v Račicích. Do Prahy dojíždíte každý den?
Teď zatím čtyřikrát týdně, ale předpokládám, že pak to bude každý den.
Jak to zvládáte?
Kdybych pracoval třeba v Letňanech a bydlel v Ruzyni, tak by mě to stálo víc času než z Račic. Takže to tak neberu. Do toho auta nebo vlaku člověk musí sednout stejně. To bych jedině musel bydlet tady přes ulici.
Takže nyní ještě pracujete i pro kanoistický svaz?
Jasně. Jsou různé věci, které se musejí dodělat a předat. Jednak jsme připravovali čtyři roky dopředu projekt reprezentace směrem k Riu. V rámci toho jsme museli zhodnotit ty čtyři roky před tím, což bylo velice důležité. A teď spolu s Pavlem Hottmarem, který nastoupil jako reprezentační trenér, řešíme detaily k přípravě na další sezonu.
Jak bude vypadat vaše spolupráce po novém roce?
To uvidím, jaké budou časové možnosti. Samozřejmě chci s kanoisty nějakým způsobem spolupracovat. Ale je mi jasné, že práce na ČOV bude na plný úvazek.
Sednete ještě občas do lodě?
Loni jsem byl asi čtyřikrát. Není na to čas. Loď mám v Račicích pořád připravenou, takže kdybych chtěl vyrazit, tak můžu. Občas jsem šel s dětma, ale ne nijak plánovitě.
A chybí vám to?
Závodění mi rozhodně nechybí. A k tomu, abych se aspoň trochu hýbal, si radši zvolím třeba kolo. Ten rozdíl je hlavně v tom, že na kole ani nevím, jak to vypadá, když to člověk umí. Kdežto na lodi to vím, a když do ní kleknu, tak z toho mám trošku deprese, když vidím, jak velké úsilí tomu musím věnovat a jak jedu nakonec pomalu. Je to hrůza.
Když jste trénoval, stačilo vám sportovní oblečení, teď chodíte v obleku. Jak si zvykáte na toto oblečení?
Jak se to vezme. Oblek je na jednu stranu jednodušší, na druhou stranu v tričku občas bývá příjemněji.
Z kanoe na olympijský výbor
|
Stále víc se začíná mluvit o zimních olympijských hrách v Soči. Zjišťoval jste, jak jsou na tom pořadatelé, jestli stíhají?
Soči se řeší už delší dobu. A moje v podstatě první výjezdová akce tady bude právě do Soči, protože začátkem února se tam koná seminář šéfů misí. Mimo jiné chceme vidět i nějaký lyžařský světový pohár. Chtěli bychom se tam podívat, jak jsou schopní to organizovat. Aby to nebylo jen tak, že nám ukážou nějaké Potěmkinovy vesnice a pak to bude všechno jinak.
Je to ještě daleko, ale těšíte se už na vaši první zimní olympiádu?
Určitě se těším. A zas tak daleko to není (směje se).
Jaký je váš vztah k zimě a zimním sportům?
Veskrze kladný. Odmalička jsem jezdil na běžkách, teď když jsem skončil kariéru aktivního sportovce, tak jsem se dal i na sjezdovky. Mám kladný vztah i k bruslení. Dcera teď dělá krasobruslení.
Jak myslíte, že vás sportovci, které budete mít na olympiádách na starosti, budou brát jakožto bývalého sportovce?
Já doufám, že minimálně stejně nebo podobně jako Františka Dvořáka (bývalý místopředseda ČOV – pozn. red.). Hlavně co od toho čekám a co chci, aby bylo mým přínosem, je právě vztah k praxi a ke sportovcům. Už teď se na to připravuju. Chci zřídit expertní komisi, která by byla z praktiků, řekněme trenérsko-organizační (sekretáři svazů, trenéři). Chci s tím prostředím navázat co netěsnější kontakt.
A teď pryč od práce. Blíží se Vánoce. Jak jste na tom s dárky?
To má u nás na starosti naštěstí manželka. Hlavně si myslím, že Vánoce nemají být o dárcíchch. Mají být o klidu, pohodě, aby se rodina na chvíli zastavila a třeba si to užila i bez spěchu. Je to o tom, že se lidi potkají a v té vánoční pohodě se zastaví. Doufám, že se mi to povede. Ale na druhou stranu s dvěmi relativně malými dětmi je jasné, že to tak nějak i o těch dárcích je. Takže i já jsem je řešil. Ale většinou jsem vykonavatel, na to vymýšlení moc nejsem.
Kupujete dárky v obchodě nebo na internetu?
Z části. Není to tak, že bych sedl k počítači, a jak jsem slyšel v jedné reklamě, si zařídil Vánoce pohodlně od stolu. Ale občas internetu využiju. Jsou věci, které jsou tam když ne dostupnější, tak výhodnější.
A jak vypadá u Doktorů štědrovečerní večeře?
Klasicky. Šunkové rolky, rybí polévka, kapr, bramborový salát. Děti většinou teda řízek a rybí polívku se jim taky většinou moc jíst nechce. Ale snažíme se dodržovat tradice. I psi mají šunkovou rolku, možná i řízek, rybu radši ne.
Zabíjíte kapra?
Ne, to ani náhodou. To bych nedal. Nedaleko od Račic jsou sádky, kde kupujeme přes rok pstruhy a na Vánoce kapra. Takže si to od nich nechám připravit.
Kdo vybírá a zdobí stromeček?
Vybíráme ho společně. Máme totiž u domu stromy, které nechceme nechat vzrůst, takže teď už několik let za sebou uříznu špičku a máme z toho hezký stromeček. A zdobení? Hlavně děti. To dopadne tak, že kluk tam dá dvě ozdoby a pak už se mu do toho nechce. Takže se to dcera snaží nějak dozdobit a my jí pomáháme. Takže kolektivní práce.
Mnoho sportovců na Vánoce nebývá celou dobu doma. Jak jste to míval vy?
Já jsem byl doma vždycky. Ale když v plánu vyšel ráno trénink, tak jsem šel na trénink.
