V šumavské Sušici měla výroba zápalek 180letou tradici, útlá dřívečka se zde vyráběla ještě před 13 lety. Existují různé druhy zápalek a jejich kvalita je určena především druhem dřeva.
Zápalky, hovorově sirky, jsou podlouhlá dřívka, částečně nebo zcela nasycená zápalnou látkou, na konci je hlavička, která vzplane díky tření. Hovorový výraz sirka se udržel, i když už neodpovídá skutečnosti – dříve se totiž konce zápalek namáčely do síry, odtud název sirka.
První zápalky vyrobil anglický lékárník John Walker v Londýně ve dvacátých letech 19. století. Zapalovaly se protažením mezi skelnými papíry. O deset let později se objevily první zápalky fosforové, jež byly vynálezem francouzského lékaře Charlese Saurii, který přidal do zápalné směsi bílý fosfor, čímž odstranil nepříjemný zápach. Jedovatý bílý fosfor byl však příčinou fosforové nekrózy, onemocnění typického pro dělníky v sirkárnách.
Za definitivního vynálezce třecí fosforové zápalky se považuje Johann Fridrich Kramerer z německého Ludwigshafenu, který v roce 1832 vznítil zápalku o stěnu cely, v níž prováděl své pokusy, když byl odsouzen za účast v revoluci.
Později přichází také rakouský lékař Anton Schrötter Ritter von Kristelli se zlepšovákem a místo jedovaté fosforu bílého začíná používat červený nejedovatý fosfor.
„V roce 1834 si vídeňský lékárník Štěpán Römer dal patentovat výrobu třecích zápalek a od něho se pak výroba dostala do české Sušice, kde tradiční výroba sirek přetrvala až do roku 2008,“ popisuje Petr Zelinka ze Solo Matches & Flames, nástupce historické značky Solo.
Roztodivné zápalky
|
