Většina dětí, které letos nastoupily do školy, se pravděpodobně dožije roku 2095. Jenže co bude v roce 2095, to nikdo neví. Jak tedy mají školy děti připravit na život ve druhé polovině milénia? Přemýšlí o tom někdo?
Pročetl jsem si programy hlavních politických stran pro školství – a musím říct, že o tom strany nepřemýšlejí. KSČM o přípravě budoucí generace neuvažuje skoro vůbec. ODS spíš než o budoucnosti uvažuje o tom, jak školství vrátit do minulosti. Většina ostatních sice hledí kousek dopředu, ale myslí spíš na to, aby průmysl měl dost pracovníků a rostlo HPH (hrubá přidaná hodnota) a konkurenceschopnost. Nejvíc v tom vyniká ANO a SPD. Jejich zaklínadlem je pracovní trh – kvůli tomu se podle nich chodí do školy. Ale co vaše děti budou dělat za deset či třicet let, až se pracovní trh změní?
Akorát TOP 09 a Piráti to vidí jinak. Chápou, že škola nemá být pouhou přípravu ke konkrétnímu a úzce zaměřenému povolání, ale že musí všestranně děti rozvíjet a pomoci jim zorientovat se ve stále složitějším světě, ve kterém budou žít. Je to zvláštní, volební programy by se měly obracet na voliče, tedy hlavně na rodiče. Ale o rodiče ani o děti se žádná strana moc nezajímá.
Nikdo nenapsal: „Budeme usilovat o takové školství, které bude vyhovovat vám, rodičům. Budeme podporovat školy, ve kterých budou spokojené vaše děti. Školy, které budou odpovídat jejich potřebám a možnostem, které je dobře připraví do života v 21. století.“ Jako by vzdělání a škola snad ani neměly sloužit dětem. Jako by pořád šlo o přípravu dobrých poddaných jako za Marie Terezie.
