Co vás vede k tak pesimistické předpovědi?
Situace po koronaviru. Omezil se dovoz ojetých aut ze zahraničí, přestala se prodávat nová auta. Na trhu jich je málo. Zákonitě se proto v podobné situaci nejdřív vyprodají pěkné a kvalitní ojeté vozy. Jenže autobazary neprodávaly přes dva měsíce, auta tam stála. Teď mají otevřeno, ale lidé se bojí kupovat. Je logické, když se lidé bojí budoucnosti, začnou šetřit na tom, co životně nepotřebují. To je dovolená a pak auto. Takže prodeje stojí jak malým, tak velkým hráčům na trhu. Klesly také marže. Logicky z toho vychází, že někteří prodávající se budou snažit vydělat tak, že auta vylepší.
Tachometr nestáčejí jen bazary. Podvádějí i ti, kteří nabízejí ojetinu přes inzeráty.
Jistě. Nechci, aby to vyznělo, že bazaristé jsou podvodníci. Je to podnikání jako každé jiné. Každopádně velké autobazary přes nás prověřují všechna auta, která pak zařazují do nabídky. Ti bazaristé, kteří teď chtějí ušetřit a prodat, tam se stáčení tachometru nabízí. Jestli na konci loňského roku spadly stočené tachometry asi o osm procent, teď se to začne vracet zpět.
Odehrávalo se něco podobného během celosvětové krize kolem roku 2008?
Ano, tehdejší krize na to měla vliv. Navíc se změnila situace v Německu, odkud se k nám vozí nejvíc ojetin. Turci v Mnichově nebo Norimberku a dalších městech, kde jsou největší bazary, přišli na to, že Čech si raději koupí auto se 120 tisíci než 220 tisíci kilometry. Proto se tachometry stáčejí stále častěji už v Německu. Již dlouho neplatí, že si Čech koupí v německém autobazaru ojetinu s 250 tisíci kilometry a až tady ji před první STK stočí na polovinu.
Mám jako zájemce o ojetinu šanci ověřit si historii auta už v Německu?
Služba, jak ji nabízí Cebia, tam není. Můžete se maximálně obrátit na oficiální zastoupení, ale ne každý dealer je vstřícný. V Německu je navíc problém v tom, že VIN kód, podle kterého se dá auto vystopovat, se tam, a také v Rakousku, bere jako osobní údaj.
Vy jste na tom lépe?
Ve spolupráci s leasingovými společnostmi a s pojišťovnami máme neskonale víc dat. Zjišťujeme informace také z aukčních portálů a z webové inzerce. Teď chystáme docela revoluci. Od 16. července dostaneme od německých pojišťoven miliony nových záznamů. Jestliže jsme doteď měli od nich dejme tomu dvacet procent informací, teď to bude minimálně čtyřicet procent. Data budou osm let dozadu. Domnívám se, že spousta lidí, kteří si nechali v posledních letech auto dovézt nebo si v Německu koupili „pětileté“ auto, zapláče. Pokud bylo auto servisované nebo opravované v Německu, my to budeme vědět. Takže pokud se nějaké údaje předělávaly, nebude problém to pro zájemce dohledat. A stále přibývají další servisy, další leasingovky, které nám důležité informace o autech poskytnou.
Jak složité je přetočit tachometr doma v garáži? Když se nejedná o mechanické, ale elektronické počitadlo kilometrů?
Stačí vám pár minut. Krabičku, kterou se propojíte s palubním počítačem, seženete na internetu, je to s návodem, můžete si vybrat i zařízení pro konkrétní typ vozu. Pokud to někdo dělá profesionálně, má dokonalejší software, který zfalšuje údaje ve všech systémech v autě. Ale ten, kdo ojetinu kupuje, tomu stačí vidět to, co má na budících. Když si nenecháte zjistit, jaká je skutečná historie vozu, jste pro takové podvodníky ideální zákazník.
Kdo se na vás obrací častěji? Autobazary, nebo lidé kupující auto od jiného majitele přímo?
Je to půl na půl. Měsíčně máme až 150 tisíc dotazů. Z bazarů je to tak polovina z těch, které u nás jsou. Z velkých hráčů na trhu všichni, ti si nedovolí prodat neprověřený kus. Hodně aut, která jim lidé nabídnou, ale k nám nedorazí, protože je odmítnou už při výkupu. Z těch, která pro ně pak prověřujeme, bývá třicet až čtyřicet procent se stočenými tachometry nebo jinými zfalšovanými údaji. Ať co do stáří, země původu, nebo zamlčené havárie a opravy.
Historek asi máte, jak říkají Slováci, neúrekom...
Denně nám chodí čtyřicet padesát e-mailů, které mají společného jmenovatele: „Taková to byla výhodná koupě!“ Nejhorší je nákup od známých, od kamarádů. Ti přece nelžou! Rozum zůstává stát, když někdo vysází v devět večer na benzince na kapotu 450 tisíc korun za něco, co se vzápětí ukáže jako blbost. Jen proto, že ušetřil pár stovek za prověření. Protože nové je za osm set tisíc, ojeté za polovinu a jemu ho nabízejí za dvě stě.
Co podle vás brání lidem, aby si informace o ojetém voze před nákupem lépe prověřovali?
Upřímně? Blbost. Naivita a hloupost. Koupě auta je silně emocionální záležitost, ale platí to jen ve dvou zemích v Evropě. V Česku a v Rakousku. U nás je strašně důležité mít pěkné auto. Můžu uvést případ ze života. Učitel, který pořád ještě patří do skupiny těch, kteří nejsou v Česku nějak mimořádně placení, si pořídí osmiletého Superba na sedmileté financování. Když uvážíte, kolik ho to bude za těch sedm let stát, jak vysoká je pravděpodobnost, že se na starém voze něco rozbije, a kolik za to zaplatí, tak je neuvěřitelné, do čeho všeho jsou lidé ochotní jít. Češi při pohledu na nové i ojeté auto ztrácejí soudnost. Už se v něm vidí, slyší, co na to Máňa v ulici. Přestanou přemýšlet. Vůbec si neuvědomují, jak vysoké procento ojetin je problémových. Abych řekl pravdu, vlastně to, bohužel, ani vědět nechtějí.
Na vašich stránkách jsou k vidění odstrašující příklady razantních stočení počitadel z několika set na sto a méně.
Další příklad. Je firma, která kupuje dodávku od francouzské celní správy. To jsou ti četníci, kteří hlídkují na dálnicích a kontrolují výběr mýtného. Ve Francii najede takové auto za rok 300 tisíc kilometrů a jde pryč. Ta firma ho od celníků odkoupí, stočí na padesát tisíc kilometrů a tady prodává jako zánovní. Nikoho přece nenapadne, že by dodávka ujela za rok tři sta tisíc kilometrů.
Co se dá ještě z údajů, které získáte, o autě vyčíst?
Důležitá je země, pro kterou bylo auto původně vyrobené. Kde bylo prodané poprvé. Protože každá země má jinou homologaci. Když vůz jezdí pět let v Gibraltaru, parkuje někde u pláže, je tam jemný písek, slaný vzduch. Takové auto má úplně jinou hodnotu než to, které opravdu parkovalo a jezdilo v Mnichově. Jenže tohle auto se doveze ze Španělska do Německa, tam se na hodinu zaregistruje a putuje do Česka. A má německé papíry. To už je přece za jiné peníze! Z techničáku to nevyčtete. My jsme schopni zjistit jeho historii do druhého dne, pokud přijde dotaz do dvanácti dopoledne, tak i rychleji.
Strážce streamu
