Jaké nejzajímavější projekty výstava nabízí?
Uvidíte 52 návrhů čtrnácti významných pražských staveb, celkem 82 plánů a kreseb 44 různých architektů. Záběr je opravdu široký: od dostavby katedrály sv. Víta, přes plány podzemní dráhy, až po Severojižní magistrálu. Najdete zde také nerealizované návrhy na Národní divadlo, Národní muzeum nebo Obecní dům.
Velká část je věnována i Staroměstské radnici. Zaujal mě hlavně avantgardní návrh Josefa Gočára, který tak trochu připomíná architekturu filmu Metropolis.
Soutěží na přestavbu či dostavbu Staroměstské radnice se konalo v průběhu 20. století celkem sedm. Jedná se o unikátní doklad vývoje moderní české architektury i názoru na památkovou péči. Proto jsme radnici věnovali nejvíce prostoru. Vámi zmiňovaný návrh Josefa Gočára z roku 1909 patří bezesporu k těm nejzajímavějším. Navrhnout na Staroměstském náměstí kubisticky vypadající mrakodrap, který by směle konkuroval protějšímu Týnskému chrámu, chtělo opravdu hodně odvahy. Zdali svůj návrh myslel Gočár vážně už dnes asi nezjistíme. Možná šlo spíše o manifest nových architektonických směrů v protikladu k dožívajícímu historismu.
Návštěvníci se dozvědí i o budování pražské podzemky. Kdy tato myšlenka prvně vznikla a a proč nakonec máme v Praze skutečné metro místo podzemních tramvají?
Jako první navrhl stavbu městské podzemní dráhy železář Rott již roku 1898. První konkrétní plány zpracovali inženýři List a Belada roku 1926. Do začátku druhé světové války byl detailní projekt prvních tras hotový, ale válečné události realizaci zabránily. Znovu se o podzemní tramvaji začalo hovořit v šedesátých letech a základní kámen byl položen roku 1967. Již během stavby byl však projekt změněn na metro. První úsek trasy C byl zprovozněn o sedm let později.
Své místo má také katedrála Svatého Víta. S výstavbou se začalo v první polovině 14.století, dokončena byla ale až na začátku 20.století. Je ale dnes skutečně dokončena?
Příběh katedrály svatého Víta je opravdu velmi dlouhý. Po více než 500 letech byla dokončena roku 1929 podle návrhu Josefa Mockera. I ten však nebyl realizován úplně. Velká jižní věž si například zachovala svou barokní helmici, s čímž Mocker nepočítal. Její náhrada za vysokou novogotickou špičku by přeci jen byla tak radikální změnou hradčanského panoramatu, že si to ani tehdy nikdo nedovolil. Zajímavostí je, že ani dnes není katedrála úplně dokončena. Chybí jí varhany, na jejichž výrobě se nyní usilovně pracuje. Prvně by se měly rozeznít v roce 2019.
Pojďme blíže k naší současnosti. Zajímavý je i případ kostela Nejsvětějšího srdce Páně. Ten vznikl podle návrhu Josipa Plečnika, přitom soutěž vyhrál někdo úplně jiný.
Přesně tak. Soutěž byla vypsána hned v roce 1919 a jednalo se o první významnou architektonickou soutěž v Československu. Ačkoliv tehdy vyhrál návrh Jindřicha Mergance, vypracováním finálního návrhu byl mimo soutěž pověřen Josip Plečnik. Předložil několik variant, z nichž poslední z roku 1928 byla s drobnými úpravami realizována. Kostel dnes usiluje, spolu s dalšími stavbami tohoto mimořádného architekta, o zápis na seznam světových památek UNESCO.
Když jsme u těch soutěží, tak fiaskem skončila i ta na realizaci Národního divadla, tam to pak byl skoro boj na ostří nože...
Soutěž na Národní divadlo v šedesátých letech 19. století skončila, stejně jako řada dalších, poněkud nestandardně. Přihlásily se pouze dva návrhy a proto byl mimo soutěž pověřen vypracováním finálního návrhu Josef Zítek, což se setkalo s nelibostí oněch dvou soutěžících. Jeho návrh byl nakonec v letech 1868-1881 realizován. Ovšem po požáru divadla byl jeho dokončením pověřen Josef Schulz, tentokráte k nelibostí Zítka. Znovu otevřeno bylo Národní divadlo v roce 1883.
Máte vy sám nějaký srdeční projekt, u kterého je vám vyloženě líto, že nevznikl a proč?
Osobně mi je líto, že nebyl realizován návrh Jana Kouly na letenský průkop z roku 1907, který měl navazovat na monumentální most Svatopluka Čecha od téhož autora. Na jeho místě byl o padesát let později postaven pomník J. V. Stalina a uvažovaný průkop byl nahrazen Letenským tunelem o několik stovek metrů dále. Čechův most tak vlastně nikam nevede a končí v zeleném svahu.
V čem podle vás byli dřívější architekti jiní než ti současní? Podle některých návrhů se určitě nedá říct, že by jim chyběla odvaha experimentovat.
Myslím si, že architekti byli stejní, ale měli jiné, možná lepší, podmínky. Byly méně pod tlakem financí a zprůmyslněného stavebnictví. Rozhodně pak uměli lépe kreslit, což je na vystavených návrzích vidět. Jedná se spíše o sugestivní obrazy nežli strohé výkresy nebo podbízivé počítačové vizualizace. Každopádně, se stavebníky a městem to měli těžké již tehdy. Zkrátka, ani sebelepší návrh je k ničemu, pokud chybí odvaha jej realizovat. A mám obavu, že Praze tato odvaha chybí již mnoho desetiletí.
