Zaujal mě článek z 20 4. 2018 „dopisy a vzkazy“ o raketovém růstu cen bytů v Praze. O problému developerů s povolováním nových projektů bylo napsáno již mnoho, ale já chci poukázat na závažnější důvod, proč je nedostatek bytů cenově dostupných k účelu bydlení zejména pro mladé rodiny.
Problém s nedostatkem a předražením bytů ve prospěch developerů bude trvat, pokud si byty budou kupovat právnické osoby pro svá sídla nebo provozovny sloužící k podnikání a jen naoko k bydlení nebo kupovat fyzické osoby pronajímající byty právnickým osobám, v nichž jsou statutárními zástupci a/nebo jejich vlastníky.
Jedná se o nerovné postavení při koupi bytu a placení jeho nákladů u kupujícího fyzického osoby, která kupuje byt a platí náklady ze svých příjmů, tj. již ze zdaněných peněz a užívající byt k bydlení, na rozdíl od právnické osoby nebo osoby podnikající podle zvláštního zákona, která si kupní cenu dává do nákladů, včetně placení daně z nabytí nemovitosti, a ještě si cenu sníží o odpočet DPH.
Stejně tak je nepoměr v placení záloh za provoz bytového domu a placení do fondu oprav, které si právnická osoba rovněž dává do nákladů, přičemž de facto v domě bydlící fyzické osoby – spoluvlastníci bytového domu se nepřímo podílí na zisku těchto právnických osob, když platí v případě měřičů základní složku 40 procent všech nákladů celého domu a jen 60 procent podílem dle své spotřeby tepla, teplé vody a vodného a stočného.
Pokud si z bytu udělá právnická osoba např. prádelnu, barvení látek či obdobnou činnost s větší fluktuací osob a má tak větší spotřebu vody, tepla, elektřiny ve společných částech domu (elektrická vrata, výtah, osvětlení apod.), více odpadu, než mimo bydliště pracující fyzické osoby, a přesto je zákonná povinnost fyzické osoby se podílet na nákladech spotřebovaných těmito právnickými osobami, nemůže se trh s byty změnit.
Je skutečně rozdíl, pokud fyzické osoby s místem bydliště a skutečně bydlící v bytovém domě platí kupní cenu bytu a náklady související s členstvím v SVJ z již zdaněných peněz oproti právnické osobě, u nichž jsou všechny platby nákladovou položkou. Přitom by stačilo postupovat obdobně jako např. v Německu nebo Francii, kde jsou fyzické osoby lépe chráněny před vypočítavostí podnikatelů tak, tak je to běžné v České republice, kteří by si jinak museli v komerčních prostorách, kterých je v Praze na rozdíl od bytů dostatek, platit skutečné vlastní náklady, a nemohly by za obyvatele domu navíc ve funkcích statutárních zástupců ve výboru SVJ rozhodovat v jejich neprospěch.
Obdobný problém způsobuje developer uživatelům bytů, pokud předražená parkovací stání v domě za cca 400 - 500 tisíc korun prodá právnickým osobám bez vlastního bytu v domě, a kteří tak mohou umožněním vstupů do prostor domu užívat a spotřebovávat služby v celém domě, přičemž fyzické osoby, které se finančně vyčerpali koupí předraženého bytu, jsou tak nuceni parkovat mimo bytový dům.
I když stát developerům pomůže zjednodušit stavební řízení a budou stavět rychleji a tudíž i více, bude to mít sice jen na jejich zisky, ale nikoliv na dostupnost bytů k bydlení zejména pro mladé rodiny, pokud nedojde k legislativní změně, aby byty určené k bydlení nebyly zneužívané k jiným účelům, než jsou určené. Pokud nebude odstraněna nerovnost mezi placením (dostupností) ceny fyzickými osobami oproti právnickým osobám, které neřeší výši kupní ceny ani náklady za služby na byt, které nemusí platit ze zisku (cena a náklady za komerční prostory jsou vyšší), k žádné změně v dostupnosti bydlení zejména pro mladé rodiny nedojde.
Vysoká cena předražených bytů a zvlášť prodávaných předražených parkovacích stání v domě právnickým osobám vyhovuje tak developerům, kteří si za členy výborů volí převahou svých hlasů zástupce spřátelených právnických osob v bytovém domě podnikajících, kteří sledují vlastní cíle, včetně prospěchu developera (neuplatnění vad, zajištění předražených služeb svými spřízněnými osobami apod.), na úkor vlastníků bytů, kteří byty k bydlení užívají a jsou nuceni platit vzrůstající náklady ve prospěch těchto právnických osob.
