„Souhra, manželství, pár, rande, sex“ – zkoušíme první slova, co nás napadají s Ondřejem Nečasem, spoluzakladatelem Školy improvizace. Při vymýšlení chytrých asociací se zasekáváme a vtipné z nás lezou pomalu. To je to, co nejčastěji překvapuje studenty. Každý se snaží zaujmout.
„V jednoduché hře jsme se snažili být vtipní a chytří, ale najednou nás to zpomalovalo. To je ono! Ve vašem projevu není autenticita, pak kalkulujete a vymýšlíte. Už nejste tady a teď a už přemýšlíte, jak vás budou vnímat lidé okolo, až toto povíte,“ vysvětluje Ondřej jednu z blokací a dodává: „Pokud se nebudete hlídat, jak být srozumitelný a jednoduchý, tak najednou budete i všechno ostatní.“
Improvizovat začal Nečas už ve škole, ale to ještě nevěděl, co to vůbec je. Před pěti lety se podílel na založení Školy improvizace v Praze, která formou her objevuje schopnosti a možnosti v komunikaci. „Když se mě někdo na ulici zeptá, co dělám, říkám, že prodávám drogy. Jednou to zkusíte a budete to chtít pořád,“ směje se Ondřej, do jehož kurzů se studenti vrací.
Impro v parku
|
Improvizace pomáhá při předávání myšlenek, formulacích, vyprávění příběhu, aby měl hlavu a patu. „Zkoušíte si různé role a objevujete, co vám sedí. Nikoho neučíme, aby dodržoval deset pravidel,“ říká Ondřej, který původně vystudoval elektrotechniku a k improvizaci se dostal náhodou, když pracoval v reklamě. „Člověk chce sám sebe propagovat, ale chce být i sám sebou, tak na sobě musí pracovat. Improvizace byla jedna z cest, která mě dostala z reklamy,“ uvádí.
I tělo může pomoct ve správném projevu a sebevědomí. Podle Ondřeje nejčastěji lidé zapomínají dýchat, když se dostávají pod tlak. „Zrychlují řeč, hůř se jim prokrvuje mozek, začnou se uzavírat. Potom je ani není slyšet, protože nemají sílu v dechu,“ vysvětluje. „Další minus je měkký nádech, lidi nedýchají až k bránici. Kvůli vysedávání u počítače nepoužíváme tolik hlas a zůstává nám vzduch pomyslně v ramenech, málokdy se dostane k bránici,“ říká.
Během kurzu, který probíhá třináct týdnů, studenti projdou čtyřmi základními mezníky. „První je GetOutOfthe Box, což znamená vypadnout z krabičky přemýšlení, ve které normálně žijeme. Uvědomit si, že moje tělo a hlava jsou propojeny a že společně s ostatními můžeme něco tvořit,“ vysvětluje Ondřej a dodává, že se učí přijímat chyby. „Otevírá se tak nový svět a můžeme experimentovat, a tím se učíme.“
Druhý krok je získání a objevování svých kompetencí a prezentace. Třetí část je storytelling jednotlivce i ve skupině, kde vše spojuje. Poslední je společné vystoupení, kdy si studenti zvou známé i rodinu. Škola improvizace pomáhá pilovat projev a předávání myšlenek. „Chodí k nám lidé, pro které je důležitý osobnostní rozvoj. Od ajťáků po manažery,“ dodává Ondřej.
