Honička stopem z Prahy až na konec světa v Ohňové zemi

Když v roce 2008 dostopoval novinář Tomáš Poláček z Prahy na olympiádu v Pekingu v rekordně krátkém čase, vyslovil poprvé nahlas: „Nejspíš bych tímto stylem dokázal procestovat celou planetu.“ Letos v létě vyrazil, na podzim napsal knížku. Své pražské představení knihy pořádá s písničkářem Xavierem Baumaxou v úterý večer v Bio Oko.

Kudy cesta vedla a jak vlastně byla dlouhá?

Z Prahy pořád na východ, až na samotný konec Ruska, do Magadanu. Přelétl jsem ten kousek na Aljašku a pokračoval pořád na jih, kam až to šlo, do Ohňové země. Dohromady pětatřicet tisíc kilometrů.

Jaké to je, chvátat týdny světem a nemít čas nic pořádně vidět?

To máš pravdu, na cestu bylo málo času, jenom osmdesát dní. První polovinu cesty jsem měl sílu a gratuloval si k životnímu zážitku, ale od Mexika dolů už jsem trpěl a často kolem sebe viděl namísto nádherných tropů, velehor nebo pouští jenom skvrny.

Chtěl jsi to zabalit?

Právě v tom Mexiku začalo nesnesitelné vedro a někteří řidiči přemáhali únavu drogami, to jsem se bál, že vybouráme. Od Peru po Argentinu byla naopak zima, nakonec jsem se dostal do oblasti sněhu a mrazu. Občas jsem brečel, že dál nemůžu, ale měl jsem štěstí na dvě stě padesát přátelských řidičů. Šmejda jsem nepotkal jediného.

Proč vlastně stopování?

V patnácti letech jsem pod dojmem Kerouacova románu Na cestě začal stopovat po Evropě, hlavně do rumunského Banátu. A pak jsem pořád prodlužoval vzdálenosti..

Doma máš dvě malé děti, jak jsi vnímal odloučení?

Stýskalo se mi. Ale překvapivě ještě víc se mi stýskalo po ženě. S dětmi se totiž nehádáte, ale se ženou občas jo. A to tě občas při mnohahodinovém stopování na opačném konci světa mrzí.

Jaké to pak je, všechno dostat do jedné knihy?

Představ si psychicky vyčerpaného chlapa, který nikdy knihu nepsal, ale za žádnou cenu nechce zklamat. Občas mi věta trvala deset minut, měsíc jsem se u monitoru potil, všechny vlasy si vyškubal. Ale pět set lidí si ji už koupilo a zatím nikdo nenadává.

Kam by ses rád vrátil?

Na panáka bych zajel k Bajkalu, za divokou přírodou na Kamčatku nebo na Aljašku, s rodinou do nějakého národního parku v americké Montaně, na pláž do Salvadoru a za nejhezčími horami asi do Ekvádoru, mezi indiány.

Nyní na podporu své knihy podnikáš turné. Na co se lidé mohou těšit?

Můj přítel Xavier Baumaxa zahraje fantastický koncert, přičemž z mnoha svých hitovek vybere hlavně ty o cestách. No a já se na pódiu pokusím nezhroutit, protože od návratu z cesty jsem dost vykolejený.