V opravdu nehnutém normalizačním bezčasí roku 1974 pojal Sonny myšlenku charakterizovanou heslem „nemáme-li neolitické umění, uděláme si je sami“. Za tím účelem koupil rodák z Tišnova od místního hajného za symbolickou jednu korunu, kterou pak spolu obratem propili v nedaleké hospodě, šachtu Stříbrnici v údolí Bílého potoka pod Lesním Hlubokým na Brněnsku.
„Štola Stříbrnice je zbytkem středověké těžby, zřejmě ale byla znovu využívána i v 19. století,“ přibližuje Sonnyho přítel Mojmír Vlašín.
„Těžily se v ní železné rudy a pravděpodobně i leštěnec olověný čili galenit, což je ruda olova i stříbra. Odtud také pochází název Stříbrnice a Stříbrnický potok. Štola nyní patří benediktinskému opatství. Za druhé světové války poskytovala údajně úkryt partyzánské skupině působící v tomto kraji, pak byla zcela opuštěna a dlouhou dobu navštěvována pouze sběrateli nerostů, dětmi, ale i různými vandaly,“ doplňuje Vlašín.
Právě tady se Sonny, který měl nedaleko postavený jednoduchý srub, rozhodl uspořádat na Velikonoce 1974 třídenní malířské sympozium.
Z protokolu se SonnymVyšetřující: Kreslil jste tento obraz? Vyšetřovaný: Ano. Vyšetřující: Co tento obraz znamená? Vyšetřovaný: To je drak. Vyšetřující: A co znamená tento obraz? Vyšetřovaný: To je mrak. Vyšetřující: A tento obraz? Vyšetřovaný: To je prak. Vyšetřující: Proč jste tyto obrazy kreslil? Vyšetřovaný: To je triptych. Vyšetřující: Co jste tím triptychem mínil? Vyšetřovaný: Drak, mrak a prak. Vyšetřující: A proč je na tomto kameni nakresleno malé g? Vyšetřovaný: To znamená, že je zde gravitace. Vyšetřující: A znamená to, že jinde není gravitace? Vyšetřovaný: Ne, gravitace je všude, ale zde je zejména. |
„Prohlásil, že když Španělé mohou mít slavné nástěnné malby v jeskyni Altamira, my Moravané budeme mít něco podobného ve štole Stříbrnice. Rozeslal pozvánky zhruba čtyřicítce přátel, mezi nimiž byl i známý brněnský silák a bohém Franta Kocourek a mnozí jiní dnes už slavní lidé,“ vzpomíná Vlašín.
Popisuje zároveň, jak na zdech opuštěné štoly vznikly pod Sonnyho vedením různé malby vyvedené akrylovými barvami. „Při této akci byl zajištěn i hudební doprovod a silák Franta Kocourek při ní překousl šišku a přerazil větev,“ dokresluje recesistickou událost.
Akci ovšem nevraživě sledoval tehdejší režim. „Viděl v ní útok proti ideologii komunismu, ostatně jako ve všem, čemu soudruzi nerozuměli,“ usmívá se Vlašín. Krátce poté tak byl Sonny vyšetřován Státní bezpečností. „Některé protokoly, které s ním byly sepsány, mají charakter absurdních divadelních her Václava Havla. Z těch, které se mu po listopadu 1989 podařilo získat, nám předčítal.“
Samotná štola se stala oblíbeným zimovištěm netopýrů, a to i vzácných druhů, proto byla roku 1988 uzavřena mříží, aby lidé létající savce nerušili.
„Když jsme štolu slavnostně uzavírali, požádali jsme Sonnyho o opětovný happening,“ přidává Vlašín, sám dlouholetý aktivní ochránce přírody, další vzpomínku.
„Místo obvyklého přestříhávání pásky, oblíbené to zábavy papalášů, šlo tentokrát o navazovaní pásky. Sonny se postavil před ústí štoly a řekl, že i když není tak navštěvovaná jako jeskyně v Altamiře, je zjevné, že alespoň netopýrům se malby líbí, což je určitě důvod, proč štolu navštěvují. Vzápětí oba konce pásky svázal a prohlásil podzemní prostor za uzavřený pro lidi a otevřený pro netopýry,“ líčí pamětník.
Sonny Halas odešel ku blankytu |
V roce 2014 se několik účastníků původní akce vydalo na místo za odborného doprovodu znovu a malby vyfotili i natočili. „I po těch letech vypadaly, jako by byly čerstvě namalovány, takže je předpoklad, že přetrvají do daleké budoucnosti,“ podotýká Vlašín.
Miloslav Sonny Halas (1946–2008)Renesanční brněnský umělec byl vyučený elektromontér. Zprvu pracoval u dráhy. V roce 1995 nastoupil jako strážce ochrany přírody na odboru životního prostředí Okresního úřadu Brno-venkov. Po těžkém úrazu v roce 1997 byl v částečném invalidním důchodu. Absolvoval desítky samostatných výstav, většinou však neoficiálních, nejen po celé republice, ale i v Německu a Polsku. Na svém domečku v brněnské Kamenné kolonii, kde měl ateliér, už v říjnu roku 1986 ke svým čtyřicátinám za přítomnosti mnoha přátel, pionýrů, a jak rád zdůrazňoval, i hudby ministerstva vnitra (v civilu) slavnostně odhalil pamětní desku s nápisem „Tišnovský rodák Miloslav Sonny Halas zde žije, pracuje a pije“. Samizdatově vydával i knihy přátel, které upravoval a ilustroval. Proslavily ho ale především jeho četné happeningy, například Pohled do jiné (svobodné) země, když v roce 1970 poseděl s přáteli na židlích a upíral zrak z Pálavy do Rakouska, nebo Archeologické zakopávky, kdy kromě vykopávek bylo dle Sonnyho třeba pro budoucnost i něco zakopat, takže v první půlce 70. let zakopával v okolí Dolních Věstonic předměty denní potřeby. |
