Vybral jsem si být chudý, ale šastný, říká chovatel obrů s něžnou duší

A k tomu dalších deset podstatně menších psů nejrůznějších ras. S většinou z nich provozují canisterapii. V léčebnách a domovech pro seniory pomáhají léčit bolavá těla a duše starých či nemocných lidí.

„Pravidelně jezdíme do patnácti zařízení Karlovarského a Ústeckého kraje. Základním pilířem, tedy to, čemu se s našimi psy věnujeme nejvíc, je takzvané polohování. Pes, přitisknutý na správné místo na těle klienta, totiž dokáže ve velmi krátké době předat obrovské množství tepla a energie,“ říká Bohumil Stránský, otec myšlenky a lídr spolku Když pes pomáhá žít.

8 fotografií

Jak uvádí, psí asistenti dokážou divy. Rovnají páteře, povolují křečovitě ztuhlé šlachy a svaly, předávají dobrou náladu. „Člověku po mozkové mrtvici se díky práci našich psů podařilo po půlroce natáhnout ruku, šestiletá holčička poprvé v životě dokázala zvednout hlavu. To beru zatím jako nᚠnejvětší úspěch,“ vypráví Stránský.

Jeho psi však také rozdávají radost v domovech pro seniory a vzdělávají děti ve školkách, školách či na nejrůznějších akcích. Při nich se parta složená ze psů a lidí snaží předávat informace, které jsou pro život důležité. „Spousta dětí, hlavně těch městských, neví, jak se chovat při běžném setkání s cizím psem. Lidé také neumí poznat, že se psovi nelíbí, a netuší, jak v takové situaci správně reagovat,“ říká Stránský.

Doplňuje, že navzdory respektu, který leonberger svým vzhledem vzbuzuje, se jedná o mimořádně laskavé a k člověku vstřícné zvíře. Znalci jim přezdívají obři s něžnou duší. Přesto má i opačnou zkušenost. Dostali se k němu psi, které dosavadní majitelé označili jako agresivní či nezvladatelné.

„To je případ Lukáše. Před čtyři lety jsme ho odebírali z rodiny, kde se kvůli nedostatku výchovy tvářil, jakoby mu to tam patřilo. Dnes je to jedno z nejhodnějších zvířat, které tu mám. Tři roky už má canisterapeutické zkoušky. Ale je tu i pes, kterého jsme také zachránili, a ten nikdy canisterapii dělat nebude, protože na to není vhodný,“ popisuje Stránský s tím, že spolek funguje i jako záchranná stanice pro týrané a problémové psy rasy leonberger.

Je to náročné, ale já si to vybral

„Pokud se takový pes kdekoli objeví a nebude mít jinou šanci, tak si pro něj jedu. Ano, mít tolik psů je náročné, a to nejen co se týče žrádla, ale třeba i veterinární péče. Jenže já si to tak vybral. Když jsem jednoho dne stál před rozhodnutím, jestli budu mít prosperující pokrývačskou firmu, nebo jestli budu chudý, ale šastný, zvolil jsem to druhé,“ směje se Stránský, který měl podle svých slov ohromné štěstí na psy, které potkal.

Velký pes vás za sedm let svého života přijde s přehledem na čtvrt milionu

Každý z nich má talent na něco jiného. Jeden skvěle polohuje, další se rád předvádí, a proto si užívá pobyt ve školách, školkách a na přednáškách. Jiný je empatický a dokáže svým vzhledem a chováním lidi okouzlit a někdy i změnit. Sám Bohumil Stránský prý může posloužit jako zářný příklad.

„Jako mladý člověk jsem byl hrozný, bylo to se mnou těžké. Hodně jsem se pral. Jenže pak přišla zvířata a já se změnil. Ale nejprve jsem se musel naučit, jak se k nim chovat. Protože leonberger není pes, který by poslechl proto, že musí. Je velmi inteligentní a jeho poslušnost si člověk musí zasloužit. Když o tom tak přemýšlím, napadá mě, že víc než oni ode mne jsem se učil já od nich,“ zamýšlí se.

Cvičí lidi, aby si se psem rozuměli

Kromě canisterapie, setkání a přednášek Stránský provozuje pro řadu měst i odchytovou službu. „Protože jen to by nás neuživilo, také nabízím výcvik psů. Vlastně ne, to říkám špatně. My necvičíme psy. Cvičíme lidi, aby si se svým psem rozuměli, aby se k němu správně chovali a aby spolu dokázali spokojeně žít,“ konstatuje.

Tvrdí, že největší problém dnešní doby je, že psy si lidé pořizují místo dětí. A také se k nim jako k dětem chovají. „Jenže zapomínají, že pes vždycky zůstane psem a potřebuje vedení. Když k němu budou přistupovat jako k sobě rovnému, nemůže ten vztah fungovat,“ dodává Bohumil Stránský.