V USA jste excelovala v disciplíně dokumentární svatební fotografie. Zachytila jste nevěstu letící vzduchem a ženicha s rozpřaženou náručí. Jaký je příběh této fotky?
Vznikla v restauraci Obří sud na Javorníku. Z toho mám vlastně největší radost, protože pocházím z Liberce a žiji zde, a jsem ráda, že se právě fotka z Liberce dostala až za oceán. Nápad na ni jsem nosila v hlavě delší dobu. A když jsem šla fotit vyhazov nevěsty, tak jsem chtěla využít krásné a jednoduché struktury zdi na zadní straně restaurace. Když jsem řekla svatebčanům, aby nevěstu vyhodili do vzduchu, všimla jsem si, že dokáže letět opravdu vysoko! Tak jsem je požádala, ať ji vyhodí znovu. Došlo mi, že můžu udělat něco originálního. Požádala jsem kluky, co ji vyhazovali, aby zvedli ruce vysoko nad hlavu, protože to bylo kompozičně velmi zajímavé. Ženich roztáhl ruce do stran. Atmosféra byla skvělá. Tohle mám na svatbách nesmírně ráda – když se lidé zapojí do společné vize a dokážeme společnými silami něco takového vytvořit.
Co na fotce ocenila porota?
Všem se moc líbila. Hlavně její čistota, jednoduchost, originální kompozice a také emoce. Při hodnocení jsou pro porotu klíčová zejména dvě kritéria, a to účinek/emocionální odezva a technická dokonalost.
S modelkami se přátelíme, nahota je důvěrná, říká fotograf. Akty se rozhodl pálit |
Vkus poroty již známe. Můžete představit i samotnou soutěž World Photographic Cup?
Je to unikátní soutěž, kde soutěží fotografové z celého světa. Funguje to jako olympiáda. Jednotlivé státy vytvoří své národní týmy reprezentantů, které potom mezi sebou soutěží v jednotlivých kategoriích. Týmy ustavují národní asociace, v Česku je to Asociace profesionálních fotografů ČR (APF). Česká republika se soutěže účastní od počátku založení v roce 2013, po celou dobu je kapitánem národního týmu Marian Beneš. Z přihlášených fotografií z Česka vybere odborná porota APF v tajném hlasování nejlepší soutěžní fotografie do celosvětového kola. Vítězné národní týmy se globálně utkají v soutěži o zlatou, stříbrnou nebo bronzovou medaili. Národní tým s nejvíce body získá vítězný pohár. Letos to byl tým Španělska.
Abyste se dostala do Dallasu, musela jste urazit dlouhou cestu a vaše fotka musela projít mnoha síty…
Do výběru absolutního finále jsme postoupili pouze čtyři z republiky. Já, Pavel Ziegler, František Heusler a Jozef Danyi. Jsem vlastně úplně první z Česka v historii této soutěže, kdo dostal zlatou medaili. Doposud jsme získali tři bronzové a jednu stříbrnou. Poslední medaile jsme odvezli před pěti lety, právě proto to byl letos veliký úspěch. Získali jsme zlatou, bronzovou a jedno 4. místo. Letošní ročník se stal pro národní tým ČR zatím vůbec nejúspěšnějším.
Na vyhlášení do Ameriky jste letěla osobně. Měla jste informace o tom, že se vaše cesta „vyplatí“? Spolufinancoval ji organizátor? Předpokládám, že svého rozhodnutí zúčastnit se ceremoniálu nelitujete.
Rozhodně toho nelituju. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem za poslední dobu udělala. A i kdybych nevyhrála, tak množství inspirace a zkušeností, které jsem tam nabrala, je k nezaplacení. Cestu ani jiné výdaje mi bohužel nikdo nehradil. Bylo by skvělé, kdyby třeba město nebo jiná organizace podporovaly místní umělce. Jestli se umístím, jsem nevěděla. Je to informace, kterou si organizátor nechává vždy až na vyhlašování. Ale věděla jsem, že jsem v TOP 10 výběru.
Fotíte vůbec ještě „normální“ klasické svatby, nebo už si vybíráte?
Fotím všechny typy svateb, ať už jsou na luxusním zámku nebo ve stodole. Už jsem fotila na spoustě netradičních i neestetických míst a vždy z toho vypadlo něco originálního. Neexistují ošklivá místa, jenom je potřeba se na ně začít dívat jiným okem.
Dokáže vás na svatbách pořád ještě něco překvapit?
Ano, a to je právě ten důvod, proč je fotím. Mám ráda výzvy a doslova vyhledávám situace, kdy musím vystoupit z komfortní zóny a vymyslet něco nového. Svatba je jedinečný žánr, kde je třeba být velmi pohotový a pořád ve střehu. K tomu ještě neustále sleduji světlo a lokaci, abych předem dokázala odhadnout nejlepší místo na focení. Svatba je velice náročná disciplína, protože musíte v sobě skloubit hned několik různých profesí. Často jste organizátorem a pomáháte při koordinaci svatby, jste také psycholog, kreativec, portrétní, rodinný i reportážní fotograf. A někdo také umělec.
Dokážete specifikovat svůj styl, svůj fotografický „rukopis“?
Pohybuji se ve dvou liniích a jednou z nich jsou emoce. Na ty se zaměřuji velmi ráda. Je pro mě důležité splynout na svatbě s davem, povídat si se svatebními hosty a zapadnout mezi ně. Potom mě přestanou vnímat jako fotografa. V tu chvíli si mohu dovolit jít s fotoaparátem blíž a nafotit jejich emoce. To platí také pro momentky novomanželů v klasickém pojetí. Další rovinou jsou portréty. Snažím se vytvořit něco unikátního, co bude mít silnou atmosféru, umělecký přesah, a zároveň se do toho promítne osobnost novomanželů. Můj rukopis bych popsala jako hru s barvou, hledání netradiční až abstraktní kompozice. Také miluji barokní šerosvit, inspiruji se surrealismem a výtvarným uměním.
Není to váš první úspěch, ocenění doznal třeba váš soubor Pop-art. Fotka OMG se vloni stala hlavní tváří Prague Photo festivalu a visela na plakátech po celé Praze. Bez povšimnutí nemohu nechat ani tajemnou kostku, ve které fotíte, a na jejíž stavbě se podílí celá rodina včetně manžela a dětí.
Projekt s kostkou je můj aktuální soubor s názvem Innerspace. Už brzy bude k vidění. Je to zatím nejsložitější projekt, na kterém jsem kdy pracovala. Vyrábím si velmi složité scény. Pracuji s barvou, pilou, betonem, plexisklem, UV světlem nebo se dřevem. Pomáhá mi s tím celá rodina a nejbližší okolí, jsem za jejich podporu moc vděčná. Zároveň je to také skvělá příležitost vést své děti k umění a k tomu, abychom spolu trávili nějaký čas na společném díle.
Sportovní fotka je sportovní výkon. Furt je to dobrodružství, říká fotograf Sváček |
Myslíte, že vám nejvyšší ocenění na World Photographic Cupu otevře dveře k novým pracovním nabídkám?
Určitě je to obrovská příležitost, networking v Dallasu byl neskutečný. Během ceremoniálu i po něm jsem si mohla popovídat s fotografy z celého světa a získat tak obrovské množství inspirace a nápadů. Určité pracovní nabídky a příležitosti tam také proběhly. Zatím ale nebudu nic prozrazovat.
