Šéfem skupiny byl Zdeněk Gábor, který loni v květnu dostal od Okresního soudu v Karviné čtyřleté vězení. Nově mu však krajský soud udělil tříleté vězení, ale podmínečně odložené na maximálně možnou dobu pěti let. Tedy pokud se v následujících pěti letech dopustí úmyslného trestného činu, má minimálně tříleté vězení jisté. K tomu dostal i peněžitý trest půl milionu korun. Náhrada škody se řeší v jíném řízení.
„Původní trest se odvolacímu soudu jeví jako nepřiměřeně přísný. Obžalovaný přiznal vinu, vyjádřil lítost, spolupracuje a snaží se uhradit vzešlou škodu,“ konstatoval soudce a poukázal také na to, že Gábor sice má v trestním rejstříků několik záznamů, ale poslední v roce 2015 a od té doby vede řádný život. Navíc údajně pravidelně pracuje, a to jako palič.
Ostatní s odvoláním neuspěli. U dalších dvou obžalovaných s nepodmíněnými tresty hrálo proti jejich možnému snížení to, že v případě jednoho jde o souhrnný trest i za jinou nezákonnou činnost, u druhého pak rozhodlo nevykonání nařízených veřejně prospěšných prací.
Soud také smetl odvolání proti podmínečnému trestu majitele sběrny z Olomoucka, kde sochy zničili. „Dívka byla rozřezaná na několik kusů, vůbec nebylo poznat, že jde o sochu. V případě Bojovníka šlo o abstraktní dílo, a tam by postavu nehledal snad nikdo,“ hájil se muž.
Argumentoval i tím, že právě do jeho sběrny, od Karviné vzdálené přes sto kilometrů, zloději se sochami zamířili, protože za bronz měl v tuzemsku bezkonkurenčně nejvyšší výkupní ceny. „Kdybych věděl, že jde o sochy, navíc kradené, tak bych určitě nenechával kamerové záznamy, jak na dvoře pracovník sběrny jednu ze soch dále rozřezává. A za tak malý zisk bych tak neriskoval,“ namítal.
Soud mu však neuvěřil. „Několik telefonátů majitele sběrny s obžalovaným Gáborem, některé delší, a to i těsně před činem. Poté sochy vykupoval. Viděl je zblízka, ověřoval jejich bronz. A bylo znatelné, že jde o sochy,“ vypočítal soudce. Zmínil také prvotní výslech jednoho z pracovníků, podle něhož všichni ve sběrně měli za to, že jde o sochu.
Lázně Darkov chtějí zničený Pramen života zpět, sochu Bojovníka město nahradí |
Hlavním argumentem obhajoby byly dva oponentní znalecké posudky, které tvrdily, že sochy byly mnohem méně hodnotné, než uváděl znalec obžaloby.
Podle soudu to není pravda. Navíc údajně lze skutečnou hodnotu obtížně stanovit, protože s takovými typy uměleckých děl se takřka neobchoduje.
„Noví znalci například u tvůrce Bojovníka Jaroslava Brože uváděli, že nebyl významným a kvalitním autorem. Ve skutečnosti zhotovil desítky děl, když uspěl ve výběrových řízení, z poslední doby například lze jmenovat sochy atleta Emila Zátopka ve švýcarském Lausanne a v Kopřivnici,“ doplnil soudce.
Verdikty jsou pravomocné a lze se proti nim pouze dovolat k Nejvyššímu soudu.
Díla skončila ve slévárnách
Sochy zmizely z Karviné předloni v květnu. Policisté zadrželi pachatele necelý měsíc po činu. Živý pramen v podobě dívky zloději pod vedením Gábora v noci z parku vyvrátili z podstavce a nákupními vozíky z nedalekého hypermarketu sochu převezli do půjčeného Fordu Tranzit.
Sochu poté odvezli ke Gáborovi do Ostravy, kde ji rozřezali na šest kusů. Pak vše transportovali do kovošrotu u Olomouce. Před Fordem Tranzit jel Gábor ve svém Audi A7, aby dal případně hlášku, kdyby někde na trase dlouhé zhruba sto dvacet kilometrů byla policejní hlídka. V kovošrotu pak dílo dále rozřezali a prodali slévárnám.
Zatímco umělecká hodnota díla Jana Kodeta, otce známého herce Jiřího a malíře Kristiana, z roku 1961 byla podle znalce něco přes milion korun, kovošrot Gáborovi zaplatil přes sedmdesát tisíc korun. Ten dal poté zlodějům pár tisícovek.
O tři dny později totéž učinili se sochou Bojovníka. Ta však byla větší a podstatně víc také vážila, a to 460 kilogramů. Tato plastika se však začala rozřezávat až v kovošrotu. A za sochu v hodnotě přesahující údajně dva miliony korun inkasoval Gábor něco přes sto tisíc. Těm, kteří sochu ukradli, opět vyplatil jen po dvoutisícovce.
