Zhruba stovka svatebních čepců hanáckých nevěst, takzvaných pantléků, osázených tisícovkou perliček, řadou zrcadýlek i květin již prošla rukama devětašedesátileté Marie Vojtkové z Hrušky na Prostějovsku. Její pantléky zdobí nyní hlavně hlavy členek folklorních souborů a v původní velikosti i zmenšené se dostaly mimo jiné do Chorvatska, Švýcarska či ke švédské princezně. Jejich unikátní výrobě se seniorka věnuje od svých 14 let. Následovnici, která by naplno pokračovala v její práci, však hledá těžko, řekla ČTK Vojtková. Na výrobu čepců je podle ní potřeba hlavně čas a dobré oči.
"Pantléky jsem se naučila dělat ve 14 letech v Kojetíně od paní Antonie Ježové. Sama se je naučila tak, že rozebrala staré a podle toho začala vyrábět pantléky nové. Protože jí přibývalo tenkrát práce, tak mne oslovila, jestli bych jí pomohla. Pocházím z Kojetína, ruční práce a kroje se mi už od dětství vždy líbily, tak jsem se na to dala," řekla Vojtková. Když její učitelce přestaly sloužit oči, začala jí zakázky postupně předávat.
Pantléky nyní Vojtková opravuje či vyrábí hlavně pro folklorní soubory z širokého okolí, čas od času je však o čepec zájem i pro opravdovou hanáckou svatbu. "Pantlék je významná část kroje nevěsty a družiček. Použitelný byl v dřívější době vlastně jen jedenkrát, vyráběn byl totiž výhradně na svatbu. Když pantléky děvčata neměla, půjčovala si je také mezi sebou od těch zámožnějších," doplnila Vojtková. Skutečné svatby, na které čepce vyráběla, dělali například ve Velké Bystřici i v Kralicích, kde měly pantléky i družičky, doplnila žena.
Výroba jednoho pantléku jí zabere zhruba 60 hodin. Nejprve musí odbornice natáhnout na dřevěný rámeček červené plátýnko, na které skládá vzory z dopředu vyřezaných kousků zrcadel, většinou do ornamentů květin. Sklíčka poté obtáčí perličkami navlečenými na drátku. "Sklíčka se tam přišívají rybářským vlascem, dříve jsme je zkoušeli lepit, ale nemáme s lepidlem dobré zkušenosti," popsala Marie Vojtková.
Po osazení zhruba půlmetrového plátna ornamenty vytvořenými až z tisícovky perliček se vloží do čelenky prešpán, tvrzená lepenka. Postup zahrnuje mimo jiné i všití pěti stužek po půl metru, obalení červenou stuhou a vytvoření korunky ze stuh. Nakonec se vytvoří věneček z kytiček a doprostřed válce se vsadí další kytička. "Nejnáročnější je tvoření čelenek, každá perlička je navlečená na drátě, ale musí se přišít samostatně. Bude jich tak tisícovka. Musí se na to člověk soustředit, aby na to dobře viděl a měl dobré světlo," usmála se Vojtková.
Podoba čepců se přitom mění podle jednotlivých folklorních zvyklostí - její výrobky totiž nosí folklorní soubory z celé Hané. Žena se tak při výrobě musí držet i historických podkladů či fotodokumentace, aby dosáhla co největší autentičnosti. "Například pro Muzeum Komenského jsem vyráběla pantlék podle rytiny z knížky od Jana Rudolfa Bečáka Lidové umění na Hané. Obrázek byl velmi malý, studovala jsem jej lupou," doplnila žena.
Výrobou pantléků se podle ní člověk neuživí. "Je na to potřeba dostatek času, člověk musí mít tu práci rád a bavit ho to. Bez toho se to dělat nedá. Rodině se to líbí, ale naučit se to nikdo nechce. Je to pracné," doplnila žena, která během svého života pracovala jako pánská krejčová, na váze v jednotném zemědělském družstvu či ve střihárně firmy vyrábějící sportovní oblečení. Za výrobu svých pantléků získala Vojtková nedávno titul Mistr tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje za rok 2023. "Dokud budu zdravá a budu na to vidět, budu je podle potřeby vyrábět dál," dodala žena.
