Jaké je to být správcem jedné z nejnavštěvovanějších památek v zemi, popisuje ve vzpomínkové knize Noci a dny na Karlštejně bývalý dlouholetý kastelán Jaromír Kubů. Na Karlštejně strávil i s rodinou 31 let, tedy víc času než král Karel IV., který gotický hrad kdysi založil. V knize se dělí se čtenáři nejen o zajímavosti z každodenního provozu památky, ale také o zákulisní informace nebo setkání s významnými osobnostmi.
"Jsou to zážitky a prožitky kastelána, a to takové normální, dramatické nebo pikantní. Prostě to, co jsem tady během 31 let tady zažil," řekl Kubů ČTK po dnešním slavnostním křtu v karlštejnské hodovní síni. Kmotrami knihy, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta, byly zpěvačka Helena Vondráčková, generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková, redaktorka Vladimíra Sehnoutková a manželka a dcera autora.
Vondráčková ČTK řekla, že je s Karlštejnem spojena téměř pupeční šňůrou, mimo jiné kvůli známé písni Karla Svobody z filmu Noc na Karlštejně. "Když ji zpívám na koncertech, tak lidé okamžitě reagují a zpívají ji se mnou," uvedla. Na nádvoří hradu navíc Vondráčková často vystupovala s koncertním programem a před 21 lety se na Karlštejně také vdávala. "Měli jsme možnost díky rodině Kubů poznat hrad do poslední místnosti, mělo to neskutečnou atmosféru," dodala zpěvačka.
K tomu, aby své zážitky z působení na hradě, převedl na papír, přiměla dlouholetého kastelána manželka Waldemara Matušky Olga. Líbily se jí totiž jeho postřehy ze setkání s Američany, které si Kubů zapisoval při návštěvě Floridy. Účastníkům křtu po telefonu vzkázala, že Matuška Karlštejn miloval, a proto také vzal roli ve známém filmu Zdeňka Podskalského. Aby se dobře prodávala, popřáli knize kromě Matuškové, byť osobně, také herec Pavel Zedníček či moderátor Aleš Cibulka.
Karlštejn založil Karel IV. v roce 1348. Byl vybudován jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. Kubů ČTK řekl, že ho po nástupu do funkce překvapily neřízené davy turistů, které na hrad mířily. Stalo se třeba, že se na nádvoří shromáždilo 500 návštěvníků a všichni chtěli na prohlídku. Vznikaly tak skupiny se 120 lidmi, což bylo příliš. "Návštěvníci neviděli, neslyšeli. Takže se začali podepisovat na stěnách, a dokonce i na nástěnných malbách. Věděl jsem, že je to špatně a že je s tím potřeba něco dělat, a taky jsem to po revoluci úplně změnil - formou časových vstupenek a povinností rezervací každé skupiny nad 12 osob," zavzpomínal Kubů.
