„Podle aktuálních údajů je v České republice pouze 183 odborníků na dětskou a dorostovou psychiatrii. V Ústeckém kraji je 67 psychiatrů pro dospělé, ale jen deset dětských specialistů,“ uvedl Jakub Albrecht, přednosta Psychiatrické kliniky Fakulty zdravotních studií ústecké univerzity. Právě pod její hlavičkou bylo litoměřické pracoviště otevřeno.
U dětských pacientů odborníci evidují nárůst případů sebepoškozování, poruch příjmu potravy, poruch chování a nadužívání návykových látek a technologií. „Hlavně pubescenti také ve větší míře řeší nejistotu kolem pohlaví, řešíme také úzkostné depresivní stavy kvůli izolaci v době covidu a dopady války na Ukrajině,“ uvedla Sandra Sklenářová, lékařka z litoměřické dětské psychiatrické ambulance.
Základem toho, jak předcházet psychickým problémům u dětí, je podle ní prevence. „Daleko větší důraz by měl být kladen na gramotnost jak dětí, tak rodičů v oblasti duševního zdraví. Pokud dojde k zanedbání duševního zdraví, zvyšuje se u dětí pravděpodobnost užívání návykových látek, sebepoškozování, šikany nebo sebevražd,“ poznamenala lékařka s tím, že do nové ambulance v Litoměřicích se mohou objednat rodiče s dětmi od tří do 18 let.
Digitální závislost je na vzestupu
Podle adiktologa Ondřeje Sklenáře se stále častěji u dětí objevuje digitální závislost. „Myslím, že do budoucna bude toto téma v adiktologii číslo jedna. Látkové závislosti postupně půjdou stranou, ale digitální závislosti a závislosti na internetu, on-line hrách budou číslo jedna,“ vysvětlil.
Podle Sklenářových zkušeností mladí v dnešní době přestávají kouřit klasické cigarety, ale „jedou“ na různých alternativách. Mezi mladými klesá také užívání alkoholu.
„V horizontu let budou cigarety a klasické kouření téměř vytěsněny a všechno to nahradí elektronické cigarety, zahřívaný nebo žvýkací tabák,“ poznamenal lékař s tím, že často jedna závislost vytlačí druhou. Problémem jsou i nové drogy, které jsou dětem snadno dostupné, například kratom.
Zabránit dětem, aby něco ze zakázaných látek nezkusily, asi nelze, podle Sklenáře ale rodiče často ani nevědí, že jejich dítě nějaký problém má. „Často při rodinných terapiích v ordinaci slýchám, že si rodina povídá jenom na terapii. Že spolu netráví společný čas, nemluví spolu. Myslím, že tady to začíná. Řešení často nejsou nijak složitá, těžká, ale komunikace je na prvním místě,“ sdělil Sklenář.
