Jana, která o sobě mluví jako o kytkožroutce, je průkopnice barevných a jedlých kytek na talíři v Česku. Přivedly ji k tomu dva impulzy. „Na zahraničních cestách jsem navštívila muzeum parfémů, kde se mi dostal do ruky sborník referátů z konference o fialce. Byla v něm poměrně rozsáhlá kapitola o tom, jak se fialky jedí,“ vzpomíná Jana.
Druhá věc, která ji nakopla, byl kurz vaření ve Švýcarsku. „Jídlo bylo poměrně jednoduché. Dali nám těsto, abychom ho narvali do tartaletky. Ale pak ten kuchař dělal steak a k němu vyndal z lednice kytičky. Teď už je to běžné, ale tenkrát, asi před deseti lety, jsem to viděla poprvé. A ptala jsem se, co to je, je to jedlé? A on povídal: jasně, všechno co je na talíři, je jedlé,“ usmívá se dnes už zkušená kytkožroutka, která se specializuje na recepty okořeněné volně rostoucími rostlinami.
O jídle nejdřív psala
Spojily se jí dvě profese. Původně vystudovala přírodovědeckou fakultu a na rodičovské si ještě přidala žurnalistiku. Dostala příležitost psát lifestyle, témata, jako je jídlo a cestování. „Psaní o jídle jsem brala z přírodovědného a zeměpisného pohledu. Hodně mě bavily místní suroviny nebo jídla, která se vaří jen někde,“ říká Jana a dodává: „Rostliny v tom hrály často velkou roli. Přírodní podmínky byly určující, dnes jídlo hodně cestuje po celé zeměkouli. Dřív byli lidé nuceni jíst to, co jim tam rostlo. Setkávala jsem se víc s vazbou na býlí a zeleninu.“
Díky svému vzdělání se toho nemusela učit moc. „Co je jedlé a nejedlé, jsem si dohledala ve francouzské literatuře, protože Francouzi jsou v jídle vždy o krok napřed. Pak jsem začala experimentovat se zahraničními knížkami a eliminovala jsem, co se musí určitě vyloučit,“ vzpomíná průkopnice Jana. „Dnes už to dělá víc lidí, ale jedou spíš alternativním směrem. Já to mám jako ozdobu a jako zábavu. Pravda je, že jarní býlí může být i surovina,“ směje se kytkožroutka. Na její kulinární semináře se hlásí kromě jedinců už i restaurace.
Jarní očista na podzim
Podle Jany by si lidé místo tradičních podzimních hodů měli udělat spíš takovou druhou jarní očistnou kůru. „Jak na podzim zaprší, tak rostliny obraší. Snad ještě zaprší! Je spousta plevelů, které se dají na podzim jíst. Tedy trvalky, které raší rychle ze zásob,“ vysvětluje Jana a ukazuje mi v pleveláriu merlík všedobr podobný špenátu a barborku, která je dost pikantní, ale výborná do polévky.
Recepty z pampelišek
V současné chvíli dokončuje Jana knihu Pampelišky k jídlu, kterou si můžete dopředu koupit prostřednictvím crowdfundingové kampaně. Uvnitř najdete dvacet pampeliškových receptů. A navíc doprovodné texty, jak se mají sbírat, kdy a jak je zbavit hořkosti. „Buď na to můžeš dát kýbl a ono to zbělá jako čekanka, nebo ji do teplých receptů spaříš,“ radí Jana.
Popisuje i příbuzné rostliny pampelišky, které je mohou v receptech zastoupit. „Na podzim rostou tři druhy kytek, škarda, máchelka a prasetník, které se strašně těžko odlišují, nerozliší je ani biolog, dokud nevidí květ. Mají hodně podobné listy, chuťově jsou si podobné a i botanický popis je podobný. Jsou to ty žluté kytky, co rostou na zelených trávnících, ale všechny chutnají jako pampeliška,“ uzavírá kytkožroutka Jana.
Pampeliška do lékárny
|
Strážce streamu
