Italové a Španělé se snaží všude sázet stromy. Ale na místech, kde to nejde, používají pergoly, slunolamy nebo vytahovací markýzy. „V Seville mají látkovou konstrukcí dokonce zastřešené celé náměstí,“ říká Mastíková.
Nová výstavba v Praze bohužel zatím nemůže kompletně reagovat na změny klimatu. „Projednávání projektů je na roky, třeba i na deset let. Teď se realizují projekty, které se navrhovaly před deseti lety, a to nás horka ještě vůbec netrápila,“ vysvětluje architektka, proč současné novostavby nevyužívají všechny možnosti. Nejedná se jen o teplotní výkyvy, ale i o bouřky s přívalovým deštěm. „Ideální je, když voda po bouřce neodteče hned kanalizací pryč. Ale postupně se vsakuje třeba v zarostlém příkopu vedle cesty a vytváří příjemné klima,“ vysvětluje a popisuje, že se jim podobné prvky podařilo zařadit v projektu Soumi Hloubětín. „Vymysleli jsme tam urbanismus celé čtvrti. Troufám si tvrdit, že jsme to postavili relativně těsně, aby vznikly zastíněné ulice a náměstíčka. Nechybí tu stromořadí ani ochlazovací fontánka a jsou tu i ta vsakovací jezírka,“ říká Mastíková.
Na dotaz, která městská část v metropoli je vstřícná pro chodce, odpovídá Mastíková, že Holešovice, Karlín a Vinohrady. „Jde ale o něco přelomového? Jedná se o klasické schéma ulice; chodník, vozovka, chodník. Přičemž chodníky tu mají poměrně široké, mají i čtyři metry. Není potřeba vymýšlet něco převratného, ale zůstat u toho, co funguje,“ říká Mastíková, která žije v Libni a často chodí po metropoli pěšky. „Fascinuje mě Hlávkův most, který když chcete překonat pěšky z Vltavské na Florenc, tak je to trochu jako orientační běh. Vymotat se z podchodů a nadchodů je složité. Chtělo by to s tím něco udělat,“ dodává architektka.
Podle ní se pěšky dostane člověk téměř všude a příjemně ji to překvapilo. „Ale jsou různá místa, kde se projít nedá. Jde o velké lineární bariéry, kde vede čtyřproudá silnice nebo železnice. Vznikají místa, kam ani chodit nechcete, jako jsou podchody a nadchody. Dneska se ukazuje, že to není dobré řešení. Je lepší křížit cesty dopravy všechny na jedné úrovni,“ doplňuje Mastíková. Podle ní je příkladem okolí Národního muzea. „Zde se magistrála přechází po přechodu. Je to ten nejlogičtější způsob. A ve spodní části Václavského náměstí, kde vykázali auta a plánují tu pořádnou pěší zónu, to funguje taky příjemně,“ shrnuje.
Nová radnice v Modřanech
Komplikované jsou podle architektky malované cyklotrasy v metropoli. „Různě křižují silniční pruhy aut a připadá mi to jako dost divoký experiment. Navíc každá městská část to má namalované trochu jinak,“ varuje Mastíková řidiče, kteří nemají projeté všechny části Prahy.
„Výborně mají zvládnuté cyklostezky severské země, jako je Norsko, Dánsko a Švédsko. Tam jsou cyklostezky důsledně malované z místa A až do místa B. Navíc jsou velmi kontrastní ke zbytku ulice, kolikrát jsou oddělené i obrubníkem, a cítíte se tam bezpečnější. Určitě by nám to taky pomohlo,“ uzavírá Mastíková, která v současné době dohlíží na projekt nové radnice v Modřanech.
PRAHA? AHA!
