Kdo je to filatelista a co je to filatelie ví i žák na základní škole. Sběratelský obor s podobně znějícím názvem – filumenie – je však pro mnohé na první pohled záhadou. Sběratelům nálepek se zpočátku říkalo labelisté či nálepkáři. Jejich činnost je již takřka sto let věnována hlavně shromažďování zápalkových nálepek, ale také související dokumentace, stojánků na zápalky a dalších předmětů týkajících se sirek.
„Málokomu asi něco říkají názvy firem nebo jména jako Jan Ferdinand Hladík v Karlíně či v Libni, Gustav Adolf Hoffmann & syn ve Vysočanech nebo A. M. Pollak na Smíchově. Přesto patřily tyto firmy v druhé polovině devatenáctého století k významným výrobcům zápalek v Praze, respektive v tehdy přilehlých obcích,“ říká pro deník Metro zástupce Českého filumenistického svazu Milan Tomášek.
Praha a Pollak
Ze jmenovaných firem byla asi tou nejvýznamnější firma Aarona Mosese Pollaka, který se narodil 15. 5. 1817 v nedalekých Všeradicích. „A. M. Pollak provozoval do roku 1873 sirkárnu nejen v Praze na Smíchově, ale měl továrny i ve Vídni a také v Českých Budějovicích. Byl významným výrobcem a také vývozcem, dodnes se nachází v muzeu v Melbourne krabičky jeho zápalek,“ popisuje zapáleně Tomášek s tím, že byl Pollak i velký mecenáš, takže věnoval velké peníze také na charitativní projekty.
Nálepky ze sirek výrobce Aarona Pollaka – známého to mecenáše a humanisty, patří k těm hledanějším do sbírek filumenistů. Ti, kdo si kouzlo zápalkových nálepek chtějí prohlédnout osobně, mají možnost navštívit některé setkání sběratelů. Třeba to pražské.
„V Praze založil nadaci k zakoupení knih pro chudé děti, ale především ve Vídni založil v roce 1858 dodnes známé Rudolfinum, ubytování pro nemajetné studenty techniky, které dodnes stojí a funguje jako studentské koleje na adrese Wien, Mayerhofgasse 3. Za tuto svoji na všech polích úspěšnou činnost obdržel od císaře dne 1. 2. 1869 rytířský titul, takže od té doby se stal rytířem Pollak z Rudinu a mohl používat i svůj erb,“ přibližuje pro Metro Tomášek. Nálepky z jeho sirkáren patří dodnes k těm hledanějším do sbírek filumenistů.
Dort s padesáti pěti svíčkami
V letošním roce slaví svaz padesát pět let od svého založení. „Rádi bychom to spolu s vámi oslavili v co největším počtu na setkání sběratelů v Praze dne 14. října od osmi do jedenácti hodin v menze Univerzity Karlovy v Opletalově ulici. Ta prochází velkou rekonstrukcí a měla by být otevřena krátce před naším setkáním, proto raději sledujte náš web těsně před termínem konání, pokud by se opět vyskytly nějaké problémy, které nedokážeme ovlivnit. Věříme ale, že vše proběhne v pořádku a po delší době se opět v menze sejdeme,“ láká čtenáře Metra k návštěvě Tomášek. Pro všechny, kteří se zúčastní setkání, bude podle Tomáška připraven dárek připomínající výročí svazu a který obdrží pouze přítomní sběratelé. Současně bude připravena i malá expozice o historii svazu.
Informace nejen o zápalkách najdete na webu filumenie.com.
„Těšíme se na společné setkání po několika hubených letech a doufáme, že se dostaví v hojném počtu i noví členové a budeme se moci osobně seznámit,“ doplňuje Tomášek. Český filumenistický svaz sdružuje sběratele zápalkových nálepek nebo krabiček nejen z Česka a Slovenska, ale má členy i v Rakousku, Nizozemsku, Kanadě nebo Austrálii.
Byl(a) první „sirkař(ka)“ v českých zemích žena?
O tom, že je filumenie zajímavý obor, svědčí i následující historka. Tu podle Tomáška nejspíš znají nejen členové svazu.
„Asi každý filumenista zná historku, jak se Vojtěch Scheinost učil ve Vídni na truhláře, kde po vyučení získal místo u výrobce zápalek Stefana Romera. Romer poté obdržel privilegium na výrobu zápalné hmoty už dne 4. 1. 1834. Mladý Scheinost měl tedy dostatek času na obhlédnutí situace. U Romera poznal svoji budoucí ženu Marii Urbancovou a společně pak odnesli tajemství výroby sirek do českých zemí, kde v roce 1839 začali jako první vyrábět zápalky,“ vypráví Tomášek. Byl ale skutečně Scheinost první? Jmen, která jsou ve hře, je dle dobových pramenů daleko více. Pro situaci u nás je tak důležitější informace, kterou tušil údajně největší filumenistický badatel Jiří Šperk.
„Dovolím si, přes veškerou ohromnou úctu, co k dílu pana Šperka chovám, nesouhlasit, respektive spíše doplnit to, co Šperk tušil, ale ve své době se to nepodařilo doložit. Náhodou jsem totiž při hledání narazil na reklamu v Intelligenzblatt zur Prager Zeitung ze dne 4. 8. 1836. A tady se můžeme dočíst zhruba toto: Rosa Ehrlich obdržela nejvyšší privilegium, což jí umožnilo svoji, u nás první, továrnu na sirky rozšířit a vylepšit svoje výrobky tak, aby ještě lépe škrtaly a hořely,“ líčí pro deník Metro Tomášek a obratem dodává: „V inzerátu je uvedena adresa továrny v Karlíně, tehdy u Prahy, v domě U Zlaté kotvy číslo 37.“
