Prominentní adresu v centru Prahy na Hradčanském náměstí vyměnily bosé karmelitky kvůli hluku a malému prostoru za stavbu v demoličním stavu. Přály si být blíže přírodě i lidem. Prostory hradčanského kláštera nyní obývají jejich bratři bosí karmelitáni.
První zmínky o zemědělském dvoře v Drastech pocházejí z roku 1305, v té době byl nejspíš panským sídlem. Od roku 1958 je dokonce zapsán jako kulturní památka. Přesto ho však řád sester přebíral před čtyřmi lety ve zdevastovaném stavu. Do oprav se nejprve pustily na vlastní pěst, později začaly pořádat veřejné brigády.
„V tuto chvíli je hotový dům pro hosty. Na podzim minulého roku jsme začali stavět klášter s veřejnou kaplí. Je to kombinace opravy staré sýpky a stavby nových částí takzvané klášterní kvadratury,“ popisuje proces rekonstrukce sestra Terezka.
Pohled na historický dvůr z dronu
Svépomocí zvládne devět sester řádu bosých karmelitek obstarat především venkovní prostory, jako je les, louka a úpravy na pozemku. Slouží jim k tomu traktor, zapůjčený Bobcat nebo motorové pily.
Vliv světových událostí, které mají dopady na ekonomiku nejen v Česku, tento projekt poznamenaly také. Kvůli inflaci rostou ceny materiálu i služeb. Opravy dochovalých částí stavení a stavba nových prostor se mohou protáhnout i prodražit.
„Nevíme, jak to bude do budoucna, vše záleží na financích. U některých materiálů řešíme i jejich dostupnost,“ naznačuje sestra Terezka možné překážky, které rychlost obnovy areálu ovlivňují.
Ač se může zdát oprava statku jako velké sousto, bosé sestry na to nejsou samy. Část prací obstarají brigádníci. „Dobrovolníci nám velmi pomáhají. Pořádáme pravidelné sobotní brigády, lidé však mohou přijít i ve všední den, pokud se dopředu nahlásí,“ komentuje sestra. „My většinou pracujeme venku na pozemku a na stavební práce najímáme řemeslníky. Pokud však přijdou šikovní muži, mohou se k nim přidat. Takto teď opravujeme jeden dům, ze kterého bude naše poustevna,“ doplňuje sestra Terezka.
Jeptišky zatím obývají dům pro hosty, který bude v budoucnu sloužit pro veřejnost. Jakmile se dokončí opravy obytné části kláštera, přestěhují se tam a areál se otevře návštěvníkům.
„Pokud někdo přijde na brigádu či veřejnou mši, slouženou v provizorně upravené sýpce, může si areál prohlédnout nebo ho můžeme provést. V tuto chvíli nás plně zaměstnává stavba, proto není prostor pořádat něco pro veřejnost,“ uvádí sestra.
Cílem karmelitek je vytvořit duchovní a kulturní místo pro věřící i nevěřící. „Chtěli bychom, aby k nám mohli přicházet lidé, kteří se potřebují na chvíli zastavit a v tichu a klidu si odpočinout,“ doplňuje záměr projektu sestra Terezka.
Karmel svatého Josefa v Praze
|
