Co vás k profesi tiskové mluvčí přivedlo?
Nevím, zda teď vaše čtenáře nezklamu, ale vlastně náhoda. Dostala jsem nabídku to zkusit. A už to s nadsázkou zkouším přes deset let. Takže žádný dětský sen a podobně. Pokud mám být upřímná, samotnou mě překvapilo, jak moc mě práce kolem „pí ár“ chytla a začala bavit. Je to oblast, která se strašně rychle vyvíjí, byť má svá pravidla, ale pořád se musíte učit. Samozřejmě nic není jen „sluníčkové“ a ano, i u mě přišly dny, kdy jsem si řekla, že už tu práci dělat nemůžu nebo nechci. Pak ale přijde něco, co se kolegům ve výkonu povede, a pak chci co nejlépe jejich práci prezentovat. Nesmím opomenout, že na to nejsem sama. Mám skvělé kolegy, se kterými se dobře doplňujeme a baví nás vymýšlet, jak tu prezentaci uchopit.
Třeba s nadsázkou, jak to občas děláváte na sociálních sítích.
Na druhou stranu, jsme bezpečnostní složka a nemůžeme si dovolit některé věci podávat humorně, přestože se to samo nabízí. Vždy musíme mít na mysli, že chování přestupce, jehož příběh zveřejňujeme, mohlo mít i fatální následky na jiné lidi. Typickým případem jsou řidiči pod vlivem alkoholu či drog.
Kolik dotazů denně či týdně od novinářů řešíte?
Co se týká novinářských dotazů, je to různé. Zájem médií o naši práci velmi ovlivňuje dění kolem nás, a to nejen u nás doma, ale v celém světě. Na druhou stranu, krimi zprávy hodně táhnou, takže s novináři komunikujeme denně. Pokud se ve společnosti například řeší nedostatek zaměstnanců nejen v bezpečnostních složkách, je to třeba pět až deset dotazů za den.
Součástí vaší profese je i řešení mimořádných událostí, kdy volá jedna redakce za druhou. Stává se vám, že informace od vašeho odboru někdo následně nešťastně zkomolí?
V minulosti se to stávalo. Teď si nic aktuálního nevybavuji. Je to hlavně tím tlakem novinářů na rychlost vydání dané informace. Samozřejmě se snažíme o maximální vstřícnost, ale někdy prostě nemáme potřebné a hlavně objektivní informace teď a hned. Není prostě možné je získat, když strážníci tu danou věc aktuálně řeší. Stejně tak je velmi těžké odpovídat na aktuální dotaz ve chvíli, kdy dojde k dopravním omezením, která mají dopad na samotnou práci strážníků a neustále se mění v čase. Například nedávný případ omezení vjezdu v nočních hodinách do historického centra města.
Stává se, že nelze na dotaz novináře odpovědět vůbec?
Myslím, že spolupráci s novináři máme nastavenou dobře a že je velmi korektní. Chápeme, jak média fungují, že potřebují plnit stránky obsahem, že novináři mají termíny, tedy snažíme se, abychom jim vycházeli maximálně vstříc. Jsme ale městská policie a máme opravdu nepřeberné množství témat, která média zajímají. Jsou dny, kdy se sejdou dotazy na téma přestupků v dopravě, práce našich útulků, preventivních rad v městské hromadné dopravě, a pak třeba na konkrétní městskou část a nějaký živý problém. Velmi často máme také dotazy, ve kterých máme zhodnotit nebo popsat situace v rámci celé metropole. Jestli něco neděláme, tak nedáváme odpovědi takzvaně od stolu. Proto někdy může trvat, než se vyjádříme, logicky potřebujeme spolupráci z jednotlivých obvodů.
Jak je to se zákonnými lhůtami na odpověď?
Za svoji éru tiskové mluvčí si vzpomínám jen na jeden dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Nemyslím si, že je to šťastný typ spolupráce, protože dotaz byl natolik obsáhlý na množství dat, že jsme jej zpoplatnili. Data si novinář nakonec stejně nevyzvedl, protože nechtěl nebo nemohl uhradit požadovanou částku. Kdyby svůj dotaz například předem telefonicky konzultoval, mohli jsme mu vysvětlit naše časové i rozsahové možnosti.
Píšete také úvodníky do vašeho zpravodaje. Představte našim čtenářům toto médium.
Časopis Pražský strážník je měsíčník, který vydáváme více jak dvacet let a za tu dobu také prošel velkým vývojem. Vliv na to měly i sociální sítě. Původně oborově zaměřený časopis jsme hodně otevřeli laické veřejnosti. Snažíme se více podrobněji představovat naši práci, stejně jako kolegy se zajímavými zájmy a koníčky, vyhledáváme témata, která se dotýkají naší práce, ale i veřejnosti. Třeba mě napadá téma zaměřené na parkování pro invalidy, které patřilo mezi nejčtenější, stejně jako to, které se týkalo výzev a jejich neuposlechnutí. Značná část veřejnosti si zákony buď vysvětluje po svém, nebo je nezná. Hodně čtený byl i článek o kratomu, který má podobné účinky jako opioidy či stimulanty, také ten o novele silničního zákona či o eDokladech. Vedle toho se věnujeme i historii, kultuře a dalším tématům. Nesmím zapomenout zmínit také naše letní cestovatelské číslo, které se zcela vymyká zmíněným tématům a je zaměřené na výletní tipy. Časopis vydáváme v tištěné verzi, množství je ale omezené a je neprodejný. Pokud by nějaká témata čtenáře deníku Metro zajímala, tak je máme v elektronické podobě v archivu na našich webových stránkách.
Nosíte ráda uniformu?
Ano, má profese mě baví. Pořád si na ní dokážu najít něco nového, zajímavého. A úplně nejvíc, když se mi podaří přemluvit kolegy, aby se svými pracovními příběhy vystoupili oni sami. Podle mě to má zcela jiný autentický rozměr, než když je to námi mluvčími zprostředkovaně odvyprávěné. Ty emoce dělají strašně moc.
Strážce streamu
