Do konce února máte vystavené fotografie v pražské Pasáži Českého designu. Co je smyslem expozice?
Jde o ukázky z mých nových prací, které vznikly v posledních třech letech. Fotografie jsem seřadil tak, aby se k sobě hodily, a zároveň jde o mé oblíbené.
Mohou příznivci vaše díla najít ještě jinde?
Ano, expozice mám také v Sotheby’s Prague, v Horním Maršově a v Králíkách. Stačí se podívat na můj instagram @lukasdvorakstudio, kde jsou výstavy zveřejňovány.
Převážně se věnujete fotografování žen, třeba v podobě aktů. Jak vnímáte ženskou krásu?
Definovat přesně to, jak ji vnímám já, je dost těžké, ale myslím, že moje fotografie mluví určitým způsobem za mě. Koneckonců je zajímavé, že každý vnímáme ženskou krásu jinak. Každý z nás máme odlišně rozvinutou estetiku, a tedy každému se líbí jiné typy žen. A tím nemyslím jen tu vnější, ale samozřejmě i tu vnitřní krásu.
Lukáš Dvořák
Potvrdilo se vám například u vašich fanoušků, že mají stejný postoj jako vy?
Ano. Například nedávno mi jeden z klientů udělal radost, když si ode mě zakoupil fotografii pro svého dospívajícího syna. Řekl mi, že chce, aby poznal krásu ženského těla nejprve přes umění a nebyl nucen vyhledávat nějakou pornografii.
Jak podle vás krásu ženy a s ní spojené umění v podobě právě aktů vnímá společnost?
Nahota je zcela přirozená věc a vždycky byla. Ve starověkém Řecku byste přišli na gymnázium nazí a vůbec by vám to nevadilo. Dnešní společnost je však plná různých názorů a postojů, a je dost těžké se v tom orientovat. Myslím si ale, že my umělci máme stále dost velkou sílu tato témata ovlivňovat. Já se osobně snažím ukazovat ženu v její absolutní a nadčasové kráse v souladu s přírodou. Lidské tělo je její opus magnum a my se k němu kolikrát chováme jako k nějaké běžné věci, a ještě toto dílo schováváme.
Dáváte si záležet na výběru modelek?
Považuji ho za stěžejní část mé práce. Ta dost závisí na tom, koho fotíte. Takže výběr modelek nemůžete podceňovat. Hledání modelek mi zabere mnoho času. Většinou se snažím hledat odlišné typy, abych měl v portfoliu pokaždé někoho jiného. Ale i přesto je znát jakýsi rukopis mého výběru. Všechny mají cosi společného. Mám rád inteligentní typy žen a obdivuji jejich sílu. Na mých fotografiích kolikrát najdete ženu, která je v dominantní a silné pozici. Například na fotce Fencers. Ale také obdivuji i takové ty křehké typy žen, které rozkvetou za pomoci mužské síly. Ty pak znázorňuji v jemných a čistých polohách. Na některých mých fotografiích naleznete i sportovní typy žen, jako jsou boxerky nebo atletky.
Vybíráte také například plus size modelky, které se v současnosti dostávájí do popředí mimo jiné třeba mnoha reklam?
Plus size modelky bohužel nefotím a je to dáno tím, že inspiraci nacházím právě v tom, jaké ženy se mi samotnému líbí.
Černobílé podání fotek je pro Dvořáka typické.
Jak nahlížíte na současné vnímání ženské krásy, kdy se detabuizují plus size ženy a do popředí se dostávají napříkad hendikepy či trendy v podobě zarostlého obočí?
Každá věc, která existuje ve fyzickém světě, nese nějakou míru estetiky a kvality. Takže na každé věci nebo člověku lze najít něco zajímavého. A moderní fotografie objevuje nová témata a hledá estetiku v tématech, kterým se dříve nedostávalo pozornosti. Viděl jsem úžasné fotky velmi silných žen a viděl jsem naprosto fascinující portréty hendikepovaných lidí. Potlesk fotografům, kteří je dokázali takto zachytit. Odlišnosti a kontrasty nás neustále definují. Někdy objektivně a více neobjektivně porovnáváme věci, které jsou pro nás nové s věcmi, na které jsme zvyklí. Přijde skupina lidí, kteří jen objeví něco, co už tu dávno bylo. Více se o tom mluví. Ale ve skutečnosti si toho jen nikdo předtím nevšiml. Je možné, že existují ještě miliony témat, kterých se umělci nedotkli. Takže současné vnímání krásy je neustále stejné, jen umění vytahuje obsah, který se dřív neztvárňoval. Estetické vnímání ženské krásy je vlastně intimní věc každého z nás.
Jaké jsou vaše umělecké plány do budoucna?
Můj hlavní plán je nyní dokončit mou třetí knihu. Pracuji na ní už dva roky a za další dva roky by měla být hotova. To je takový dlouhodobý projekt, do kterého nyní směřuji většinu své energie. Snažím se vytvořit opravdu velkou knihu, která bude obsahovat klidně až 400 fotografií. K tomu se snažím neustále rozvíjet i svou komerční – módní fotografii. Většina lidí mě zná pouze jako fotografa černobílých aktů, ale současně spolupracuji s velkým množstvím klientů, například pro H&M, Baťa, L’Oréal, O2, Avon, Calzedonia a další. Práce na těchto zakázkách je kolikrát velká výzva, takže se snažím neustále vzdělávat a posouvat své fotografické zkušenosti tak, abych byl schopný vytvářet i zásadní komerční díla.
