Na skladbách se podílela vedle Artwaye řada dalších hudebníků, například kytarista a producent Lukáš Chromek, zpěvačka, autorka a producentka Beata Hlavenková, textařka a zpěvačka Patricie Fuxová nebo slamerka, zpěvačka a textařka Tali. Ve dvou skladbách se také jako hosté objeví Markéta Irglová a Štěpán Urban.
Proč název Trhám mraky?
Když se na obloze začnou trhat mraky, většinou to znamená, že ustává déšť a objeví se slunce. Mraky jsou v tomto případě moje strachy a slunce naděje, která mě žene dopředu. Mimo to jsme tak pojmenovali i pátou písničku, kterou zpívám se Štěpánem Urbanem.
Musí padnout i dotaz na češtinu, proč ta změna?
Angličtinu úplně neopouštím. Na koncertech zpívám pořád napůl anglicky a někdy ještě stoprocentně nahraji anglickou píseň. Jsou to ale tak čtyři roky, co jsem se začal zbavovat jednoho ze svých největších strachů – strachu z vlastního jazyka. V angličtině to pro mě bylo jednodušší a v češtině jsem se prostě necítil. Ještě před pěti lety bych řekl, že zpívat česky nikdy nebudu. Něco velkého se ve mně hnulo a já se pomalu začal tohoto strachu zbavovat. A čeština mě baví s každou novou písní víc.
Jak dlouho deska vznikala?
Některé písně jsem měl rozdělané už pět let. Texty jsem ale dokončil během posledních dvou let. Spousta jich skončila v šuplíku.
Odráží se na ní třeba i to, že jste se stal otcem?
Rozhodně. Jedna píseň měla dokonce pracovní název Damián. Jmenuje se Zavolej, ale napsal jsem ji pro svého syna Damiána. Na desce drtivě převažují veselá, optimistická témata, a to tak z devadesáti procent. I skladba, která možná bude pro posluchače nejvíce emotivní a tklivá, je ve výsledku plná naděje. Jedná se o píseň Chrám, kterou jsem napsal při vzpomínkách na svého zesnulého tátu. A takové mám prostě už delší dobu období. Desku tak nejvíce protíná slovo naděje a úsměv na tváři.
Turné
|
Jak byste ji tedy popsal?
Je různobarevná. Posluchači se můžou těšit na akustické kytary, jemné aranže, ale i na velké synťáky. Na relativně nahé písně a pak na výrazně zprodukované. Věřím, že se v řadě písní posluchači ztotožní s texty a že jim třeba nějaká píseň pomůže kráčet životem dál.
Spoluproducentkou alba je hudebnice Beata Hlavenková. Jak došlo k vzájemné spolupráci?
S Beatou jsme se seznámili na songwriting campu, kde jsme po večerech poslouchali naše oblíbené interprety a zjistili jsme, že si hudebně velmi rozumíme. Je skvělá nejen jazzová klavíristka, skládá hudbu do velkých filmů. Naopak já vlastně neumím pořádně noty a všechno jedu podle intuice. Přesto jsme si hudebně sedli.
S čím konkrétně pomohla, kde je nejvíc slyšet její přínos?
Beata koprodukovala šest písní. Chodil jsem za ní s předpřipravenými skladbami, takzvanými demo nahrávkami. Většina písní už měla jasnou formu a nahozený zvuk, ale byly hotové tak ze sedmdesáti procent. Ona ale vždy věděla, jak těm písním pomoct a dotáhnout je do konce. Jelikož má neuvěřitelný cit, a hlavně hudební přesah, tak přesně věděla, co písním dát. Její rukopis je nejvíce slyšet v akustické verzi písně Zavolej, která uzavírá album. Přál jsem si, aby udělala celou aranž skladby úplně podle sebe od nuly. Závěr alba má tak pro mě neuvěřitelnou sílu.
