Hudba provází každého člověka životem. A velmi ovlivňuje i naše emoce. Ačkoli je pro nás fungování lidské paměti v mnohém stále záhadou, během let výzkumů se ukázalo, že právě emoční prožívání, jak zkoumali ve studii publikované v Nature Communications kalifornští vědci, se vzpomínkami a s pamětí velmi úzce souvisí.
Emoční rovina je v rámci zapamatování událostí důležitá, přestože čas ubíhá plynule, lidská paměť je složena z jednotlivých událostí, které nám poté utváří v hlavě obrázek o tom, co jsme prožili. A na rozdíl od času nefunguje zcela lineárně. Emoce slouží jako posilovač paměti, poskytují nám kontext a jsou klíčovým prvkem pro naši identitu a porozumění nám samým. Silné emoce mohou vzpomínky udělat v naší paměti výraznějšími. I z toho důvodu můžeme mít problém je časově zařadit.
Které myšlenky uložit?
Jelikož se s časem informace hromadí, a ne všechny jsou pro fungování člověka relevantní, mozek s nimi musí nakládat. V tom nám pomáhají dva známé procesy. Ty vzpomínky rozšiřují a oddělují, jakmile se stávají minulostí, nebo vzpomínky spojují dohromady do jednotlivých epizod.
Do paměti se nám tak ukládají zpravidla ty silnější vzpomínky a události, které jsou do jisté míry úměrné emočnímu stavu mysli v dané chvíli. Můžeme si to představit jako takové highlights, a to ať už těch šťastně prožitých chvil, tak těch nešťastně prožitých. Tato integrace vzpomínek je prvoplánově zdravým mechanismem, ale v případě silných nezpracovaných zážitků může člověku způsobovat problémy.
Terapie hudbou
V tento moment nastupuje využití terapie pomocí hudby. Jak řekl autor studie Mason McClay: „Hudba, která vyvolává emoce, dokáže lidem pomoci oddělit jednotlivé vzpomínky a usnadňuje jim pamatovat si, co viděli a kdy to bylo.“ Zároveň se vědci domnívají, že budou schopni pomocí hudby, v případě traumatických vzpomínek, „nasadit“ pozitivní emoce a událost znovu do paměti začlenit.
V rámci výzkumu si vědci najali profesionální hudební producenty, kterým zadali vytvořit melodie, jež budou vzbuzovat konkrétní emoce, tedy smutek, štěstí a podobně. Dobrovolníky požádali, aby poslouchali různé emočně zabarvené hudební prvky a zároveň plnili úkoly na počítači. Jedním z výsledných zjištění bylo, že hudba dokáže snadno změnit, jak nakládáme s neutrálními prožitky tím, že je z nich schopna udělat něco zapamatovatelného.
Psychologové z Kalifornské univerzity věří, že by toto poznání mohlo být užitečné v terapiích pro lidi trpící posttraumatickou stresovou poruchou a depresí. Díky tomu, jakým způsobem jsou vzpomínky v paměti člověka integrovány, je možné jednotlivé z nich zpřístupnit a napomoci tak jejich zdravému zpracování.
Špatně uložená traumata se totiž mohou neočekávaně vynořit a vyvolat v dotyčném nepříjemné pocity. Předešlé hudební terapie se opírají většinově o příjemný prožitek a radost, kterou hudba v pacientovi vyvolává. Kdežto terapie, jež by mohla pomocí hudby napomoci řešení problémů s pamětí, by byla v tomto ohledu převratná.
Trochu jako droga
Podle kanadských vědců je láska k hudbě rozdělena do dvou fází. „V té první pod vlivem dopaminu po své oblíbené písničce nebo kapele toužíme. Druhou fázi, tedy samotné užívání si příjemných rytmů, mají na svědomí opioidy, které produkuje sám mozek,“ uvedl Daniel Levitin, profesor psychologie kanadské McGillovy univerzity, pro Live Science. Opioidy, které si mozek sám vyrobí, mají vliv na naše potěšení z jídla, sexu i drog.
Jejich studie z roku 2017 se zúčastnilo 15 osob, kterým napřed pustili jejich oblíbené skladby, k těm pak vědci přidali emocionálně neutrální skladby, které podle hypotézy neměly vyvolat žádnou reakci testovaných. Části podali psychologové látku naltrexon, jež opioidy blokuje, druhé části placebo. Pak sledovali jejich mimiku, tep a dech. A výsledek? Požití naltrexonu jasně snížilo požitek z hudby.
