„V podzemí se tunely metra hloubí klasickou důlní metodou, předem injektované a zpevněné horniny se zhruba po metrových úsecích dobývají speciálními sbíjecími stroji. Odtěžené horniny se pak odváží nakladačem k hlavní šachtě, kde se dostanou na povrch v obrovských kovových vanách. U většiny šachet jsou dočasné deponie vytěžené horniny, než je nákladní auta rozvezou na skládky stavebního materiálu. To je právě to místo, které já pravidelně už čtvrtý rok minimálně jednou týdně navštěvuji,“ říká pro deník Metro Bruthansová.
Jaká přesně byla a je vaše role při budování déčka?
Stavbu metra D v Praze-Pankráci pravidelně navštěvuji a monitoruji už od samého počátku. V roce 2019, ještě než se začaly hloubit šachty a z nich vedené štoly hluboko pod silnicemi a domy, všemu předcházel intenzivní geologický průzkum. Byla jsem se podívat u řady vrtů, které měly upřesnit stavbu geologického podloží ve směru a poblíž plánovaných podzemních děl souvisejících se stavbou metra D. Další fází geologického průzkumu bylo vyhloubení několika šachet o různém průměru na trase prvního úseku mezi stanicemi Pankrác a Olbrachtova.
K čemu tyto šachty slouží?
Z těchto šachet začaly stavební firmy postupně razit horizontální důlní díla. Stále však v podzemí probíhal intenzivní geologický, geodetický, geofyzikální a inženýrsko-geologický průzkum. Ze štol byly vrtány vrty směrem po další předpokládané trase tunelu, do stran i nahoru směrem do nadloží. Pro své studium a záchranný paleontologický výzkum jsem se nicméně zaměřila na dvě hlavní důlní díla. V místě budoucí stanice Olbrachtova na tunel ražený firmou Strabag a na tunel mezi stanicemi Pankrác a Olbrachtova, který buduje firma Hochtief.
Jaké poklady z budování metra D se v muzeu nacházejí?
Během podzemní ražby tunelů stavební firmy projdou řadou hornin různých souvrství. Sledujeme-li stavbu pravidelně, můžeme si udělat obrázek o tom, jak se postupně směrem ke starším či mladším souvrstvím mění charakter jednotlivých sedimentů nebo jak se mění a nahrazují různá společenstva bezobratlých živočichů. Jedná se vesměs o souvrství, jež jsou jinak v oblasti Prahy nebo i celých středních Čech obtížně přístupná. Lokality jsou často reprezentovány jenom malými zářezy s už zvětralými horninami. Zde je nekonečné množství materiálu, často ve formě obrovských bloků, které po rozštípání kladivem a dlátem mohou po stovkách milionů let ukázat zástupce dávno vymřelých živočichů. Ale k vaší otázce, díky výtečné spolupráci se stavebními firmami máme v našich depozitářích desítky zásuvek plných různých vzorků. Protože zkameněliny nejsou jenom ty viditelné pouhým okem nebo lupou, další vzorky jsou použity na rozpouštění a následné prohlédnutí specialisty mikropaleontology nebo čekají na geochemické zpracování kolegy z Geologické služby.
Můžete být konkrétnější?
V nových přírodovědných expozicích Okna do pravěku se setkáte s jedním vzorkem získaným při stavbě metra D. Najdete ho ve skleněné vitrínce s názvem Nové přírůstky. Jedná se o kus břidlice se zachovanými různými živočichy, z nichž nejvzácnější je část krunýře vzácného trilobita rodu Selenopeltis a schránka pravěkého žahavce konulárie pokrytá přisedlými ramenonožci. S kolegy sledujeme všechny velké stavební práce v Praze a jejím okolí, protože je to vždy unikátní příležitost dostat se k horninám jinak hluboko ukrytým pod zastavěnou plochou. Ale není pravidlem, že se v nich vždy nacházejí zkameněliny.
Na čem to záleží?
Na tom, v jakých horninách se stroje pohybují. Pokud se jedná o sedimenty, ve nichž je potenciál, že by mohly obsahovat fosilie, snažíme se takovou stavbu navštívit a provést první základní paleontologický průzkum a v další fázi třeba dlouhodobější záchranný výzkum.
Je pro vás práce rutinou, či se najde na každé takové velké stavbě něco zajímavého?
Mezi nejběžnější zkameněliny patří určitě různí trilobiti, jsou to hlavně drobné druhy několik centimetrů velké. Nejčastěji se najdou rozpadlí v akumulacích pokrývajících klidně i několik metrů čtverečních. Je to krásně vidět v metru na čelbě. Jsou to různé rozpadlé části jejich krunýřů. Trilobiti se jako ostatní členovci pravidelně zbavovali svého starého, už těsného krunýře, z něhož nám zbyla na mořském dně takzvaná „svlečka“, a ta poměrně rychle podlehla další dezintegraci. Při tom ohromném množství vytěženého materiálu ale není tak těžké najít i kompletní nesvlečené kusy, jsou to mrtvolky trilobitů, kteří zahynuli třeba při různých podmořských sesuvech. Z déčka nepochází ale jenom trilobiti, v depozitářích v Horních Počernicích máme řadu jiných zkamenělin jako různé měkkýše – gastropody, mlže, hlavonožce, žahavce, mechovky, brachiopody či ostnokožce.
A jak je to s horninami?
Ty z období starších prvohor, které se při budování nové linky metra D dostanou z podzemí nahoru, jsou vesměs plné zkamenělin. Jedná se o sedimenty útvarů zvaných ordovik a silur staré zhruba až 450 milionů let. Břidlice, prachovce, pískovce a vápence se usazovaly v dávném moři v době, kdy se tato část České republiky nacházela hluboko na jižní polokouli nedaleko jižního pólu. Pokud bychom se dívali na planetu Zemi z kosmické rakety, vůbec bychom nebyli schopní se orientovat ani v rozložení kontinentů. Kromě menších stětadílů Zemi kralovala obrovská superpevnina Gondwana a právě na jejím severním okraji v nehluboké zatopené pánvi vznikaly horniny, kterými za několik let budete projíždět třeba při cestě do nemocnice Krč. Kromě sedimentárních hornin se při ražbě metra pracovníci stavebních firem, ale i řada geologů, kteří zde působí, setkali i s horninami vyvřelými. Jednalo se o dva výlevy vulkanických hornin ve formě takzvaných ložních žil. Jsou to výlevy pod povrchem, které sledují nějaká geologická rozhraní, pukliny nebo zlomy v už zpevněných starších horninách. Břidlice a prachovce ordoviku jsou poměrně bohaté na nálezy zkamenělin, i když jsou zde i vrstvy, v nichž najdeme fosilie velmi vzácně. Jedná se hlavně o pískovce a slepence posledního souvrství ordoviku, nejchladnějšího období v historii naší planety, kdy došlo k celosvětovému zalednění a několika vymíráním mořské fauny.
Na stavbě metra D máte již nyní o zalednění důkazy ve formě takzvaných diamiktitů. Přiblížila byste čtenářům metra, oč se jedná?
Jsou to vrstvy, ve kterých lze mezi jemnozrnnými břidlicemi nebo prachovci nalézt větší valouny nebo úlomky hornin, které se sem dostaly na plovoucích krách při tom globálním zalednění.
