K jeho prvotině s názvem Dominika, odehrávající se v ulicích Prahy, se v těchto dnech právě dokončují ilustrace. „Nedávno jsem nad tím přemýšlel a dospěl jsem k závěru, že toho zas až tak moc nedělám,“ říká pro deník Metro Konáš.
O čem bude vaše nová knížka?
Je to můj debutový román. Bude se jmenovat Dominika a je o dvou lidech, kteří se potkali v podzimní Praze a společně pak město poznávají. Česká próza v posledních dekádách až na výjimky jako je Ajvaz nebo Urban používá Prahu jako kulisu. Chtěl jsem zkusit napsat text, kde město bude hrát důležitější roli. Víc ale prozrazovat nechci, abych čtenáře nepřipravil o překvapení.
Až kniha vyjde, budete s ní dělat propagační tour?
Po vydání knihy se budu soustředit na její propagaci, jsem připravený si to „vyjezdit“. Autorská čtení mi ukousnou i ten zbytek volného času, ale jednou jsem napsal knihu, tak pro ni musím i něco udělat. Souběžně s tím se hodlám nadále věnovat Headlineru a Mall.tv, protože práce pro tato média mě baví i živí. Pokud kniha nebude úplný propadák, ze kterého mi dojde, že to prostě neumím, pustím se do práce na další. Už jsem si začal sepisovat osnovu. To jsou mé plány do nejbližší budoucnosti, na kterých nehodlám nic měnit.
V tuzemsku jste především díky vašim Hudebním masakrům, tedy pořadu, kde jste se nemilosrdně pustil do nešvarů na české hudební scéně. Vyčítali vám některé horké hlavy, že jste sáhnul na jejich oblíbence?
Hudební masakry nedělám přes dva roky, navíc jsem se od toho dost výrazně posunul k odlišné činnosti, ale přirovnal bych to spíš k práci archiváře nebo laboranta. Máte nějakou látku, na kterou se soustředíte a děláte z ní výstupy. Na ty nějak veřejnost reaguje, ale to už máte práci hotovou. Že to někomu vadilo, na to měl právo. Žijeme v zemi, kde se mnozí raději plácají po zádech a kritika je brána jako nepřátelský akt. Ale zároveň tehdy Masakry hodně lidí ocenilo, přes den jsem si četl na netu negativní komentáře, pak jsem šel na koncert a tam mě lidi zvali na panáka a děkovali, že jsem naplno řekl o Alexandrovcích nebo Ortelu to, co si myslím já i oni.
Jste vášnivým sběratelem knih, DVD a figurek. Kdy jste s tímto koníčkem začal?
Na DVD mám jen pár oblíbených filmů, na které koukám dokola a s těmi figurkami, sice se hodně věnuji Warhammeru, což je hra postavená na figurkách, ale ze sběratelského hlediska to valnou hodnotu nemá. Je ovšem pravda, že knihy sbírám dlouho, vlastně od gymplu, tehdy jsem si našel cestu k literatuře a vždycky mi vadilo nějakou knihu, která se mi líbila, vracet do knihovny. Proto jsem začal sbírat knihy, kromě beletrie jsem na vysoké škole přidal i odbornou literaturu, bibliofilie, archivní záležitosti. Je to hezký koníček, mám ho po rodičích. Jednou dětem přenechám slušnou knihovnu, myslím si. A když se mi nepodaří založit rodinu a mít děti, předám svou sbírku nějaké univerzitě, aby alespoň tam na mě někdo hezky vzpomínal.
Když zmiňujete stolní strategickou hru Warhammer, jste také vášnivým hráčem řekněme méně komerčních her jako Dračí doupě a dalších. Tyto „nerdovské“ hry se v posledních letech těší větší a větší popularitě, nemyslíte?
Tato „nerdy“ zábava prožívá období popularizace, kdy přestává jít o zájem pár pošuků a stává se z toho součást mainstreamu. Vemte si třeba úspěch seriálu Stranger Things, kolik lidí nepolíbených Dungeons & Dragons díky němu zjistilo, jak zábavná hra to pro nadšence může být.
Nenapadlo vás někdy nějakou stolní hru zkusit sám vytvořit?
Kdybych dostal nabídku pracovat na nějaké takové hře, asi bych po ní hned skočil. Ale muselo by opravdu jít o zaběhnuté společnosti, které v branži mají pevné místo. Games Workshop, Wizards of The Coast nebo třeba Blizzard, pracovat pro ně by byl opravdu sen. Docela by mě zajímalo, jestli by v této branži měl někdo odvahu založit start-up. Mrk mrk!
Vaše paleta činností je opravdu hodně široká. Je odvětví, které vám opravdu ani trochu nejde?
Až tak moc toho nedělám. Vezměte si člověka s - řekněme - intelektuálnějšími zájmy. Takový člověk taky chodí do divadla, na výstavy, čte knihy, poslouchá hudbu, vyzná se v architektuře, má zkrátka široký záběr. A já jsem velkou část svých zájmů dokázal překlopit do zaměstnání. Je ovšem pravda, že tomu zaměstnání dávám hodně, volno mám tak tři večery v měsíci. Jsem klasická tvůrčí osoba, která dobře pracuje, když má čas a klid. Takže mi samozřejmě nejde papírování nebo management. Jako ředitel nějakého týmu bych možná dokázal inspirovat, ale v rozdělování práce bych byl tragický.
