Zní to trochu cimrmanovsky. Petřínská rozhledna se měla v osmdesátých letech stěhovat. Svědčí o tom článek architekta Ivana Plicky ve čtrnáctideníku Československý architekt, který vydával Svaz českých architektů.
Když se začala plánovat vylepšení televizního i dalších signálů pro Prahu a jako nejvhodnější místo byly určeny Mahlerovy sady na Žižkově, zpracoval tehdejší Hutní projekt Praha jako srovnávací studii modernizace již stojící rozhledny na Petříně. Psal se říjen 1983, ale na začátku roku 1984 dostali projektanti této firmy příkaz studii ukončit.
Studie, na které Hutní projekt pracoval, vycházela z posudku z roku 1981. Ten pravil, že věž lze poměrně, jen nevýznamnými úpravami, zajistit tak, aby dlouhodobě fungovala. Jednalo se především o antikorozní ochranu. Současně posudek konstatoval, že petřínský vrch je optimální variantou pro šíření televizního signálu pro hlavní město.
V posudku stálo, že je nutné vyměnit středové komunikační jádro, které prostupuje vnitřní osou stavby a je narušené rzí. Studie Hutního projektu z roku 1983 už v souvislosti s úpravou na lepší vysílání navrhla, aby bylo na Petříně vybudované podzemní dvoupodlažní zázemí vysílače. Ale ne pod rozhlednou, ale v její těsné blízkosti. Zkorodované jádro věže by bylo vyrobeno nové a na něj by se nasadil zbytek rozhlednové konstrukce. Věž by se tedy posunula o několik metrů na nové technické základy. Nový střed stavby by byl dimenzovaný tak, aby unesl novou, vyšší anténu. „Dnešní petřínská rozhledna by tedy získala zhruba 25 metrů vysoký anténní nástavec (podobnou úpravou prošla nedávno i Eiffelova věž) a změnila by o několik metrů své stanoviště; pro dálkové pohledy tedy změny zanedbatelné,“ píše architekt Plicka.
Autor článku současně vyjmenovává přednosti petřínského řešení. Zatímco žižkovský vysílač byl v cenách roku 1983 za 320 milionů korun, modernizace Petříny by vyšla na 60 milionů korun. Spotřebovalo by se i více než desetkrát méně oceli, než kolik bylo třeba pro Žižkov.
Nejasné byly tehdy i zdravotní důsledky elektromagnetického pole v okolí vysílače Žižkov.
V roce 1989, kdy už žižkovský tubus rostl, zaznívaly i veřejně hlasy na jeho rozebrání a množily se argumenty, že by bylo přece jen lepší a levnější modernizovat rozhlednu na Petříně. „Jeho výstavba je sice omyl, ale věž je již před dokončením, rozebírat ji by byla větší škoda, než ji dokončit,“ citovala 23. 2. 1989 Mladá fronta ze zprávy Státní komise pro vědecko-technický a investiční rozvoj. Komise tehdy posuzovala významné nedokončené stavby z hlediska ekonomického stavu.
Autor vycházel z článku Ivana Plicky v Československém architektu číslo 10 z května 1989.
