Obloukovitý dům se 150 byty měl vzniknout na spojnici ulic Na hrázi, kterou proslavil její obyvatel a spisovatel Bohumil Hrabal a ulice Kotlaska. Zajímavé bylo, že v době, kdy se o výstavbě uvažovalo a kdy součástí objektu měl být vnitroblok se sportovištěm a zahradou, se kupodivu řešily i „problémy“ spojená právě se zahradou. Stavba se nakonec nekonala, za pár měsíců, v listopadu 1989, přišla změna politického režimu v Československu a mnohé plány na pražské stavby definitivně padly.
Ulice Na hrázi a Kotlaska. Proluka tu stále je.
Ti, kteří na problematiku vnitřní zahrady upozorňovali, argumentovali hlavně tím, že by se o ni nemohly starat instituce jako Pražské komunikace, nebo Sady lesy zahradnictví. „Stav zeleně, o niž dnes pečují, není zárukou dobrého výsledku,“ píše jeden z posuzovatelů projektu. A přichází s řešením. „Je třeba zřídit pracovní místo pro konkrétního zahradníka, jenž by se o zahradu staral… Z techniky potřebuje malotraktor s příslušenstvím pro ošetřování ploch, závlahový systém… Otázkou zůstává, čí by byl zaměstnanec a kým by byl placen. Určitě těmi, kdo bude zahradu užívat, to jsou v našem případě družstevníci. Při sto padesáti bytech a průměrné měsíční mzdě zahradníka 3000 Kč by se zvýšilo nájemné asi o 30 Kč i s nutnými provozními náklady, což je cena úměrná zajištění kvalitního prostředí…“
Z dnešního pohledu se jedná o marginální starosti, ale psal se rok 1989, a i když se už dalo, byť složitě, získat povolení na „soukromé podnikání“, asi by družstevníci sháněli zahradníka složitě.
Dodejme jen, že proluka stále existuje.
