Za ploty se lézt nemá. Ale je v lidské přirozenosti hledat cestu tam, kde je v ohradě díra. Někdy ale není zbytí. Třeba proto, aby fotografie zachytily místa, která jednou nebudou a najdete je jen v edici Zmizelá Praha.
Obrovská plocha v místech, kde kdysi stávalo velké nádraží a seřadiště a kde bývaly v devadesátkách například autobazary, čeká na to, čemu se říká revitalizace. Vyrostou tu stovky, ne-li tisíce bytů, budou tu kanceláře, obchody a kdoví, co a kdo ještě.
Teď je to jen velká, přírodou obydlená oblast. Je zajímavé pozorovat, jak tu dokázala za pár let prorůst zbytky betonových a asfaltových cest, pozůstatků drážních budov. Současně je zajímavé na vlastní kůži zažívat v největších vedrech relativní chladno v této poušti, savaně, prérii, kde vedle sebe žijí holubi, straky, ale i zajíci velcí jako pitbulové v nejlepších letech.
Za nějakou dobu i sem najedou bagry, náklaďáky, dělníci tu začnou pracovat na plánech na nové čtvrti. Lidé tu zřejmě budou ve svých nových kancelářích a bytech šťastní. Ale už nikdy nezažijou to, co se tady dá zažít (ještě) teď…
