Anna KareninaHodnocení 4/5
|
Kdo by neznal Annu Kareninu, slavný román ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Pokud jste ho nečetli, viděli jste určitě alespoň jednu z mnoha filmových či televizních adaptací. Scénář příběhu zakázané lásky Anny Kareniny a jejího milence Vronského však oproti starším adaptacím staví výrazně i na kontrastním příběhu čisté lásky mezi Levinem a Kitty. Stojí tedy nová adaptace za vidění?
Odpověď zní kladně, a to z vícero důvodů, i když ne bez pochybností. Minimálně kvůli již zmiňovanému paralelnímu sledování dvou odlišných způsobů lásky, které se ve filmu podařilo scenáristovi Tomu Stoppardovi originálně střídat.
Pozornost si však zaslouží především nápadité zpracování. Většina scén se totiž odehrává v divadle – na jevišti i v hledišti, kde se kulisy mění doslova před očima. Režisér Joe Wright má navíc s filmovými adaptacemi literárních děl dost zkušeností. Přesvědčil už zpracováním románů Pýcha a předsudek či Pokání.
Ale zpočátku filmu má okázalá divadelní stylizace až operetní nádech (jen se nezpívá), který se blíží karikatuře. Postupně se režie trochu "ukázní" a děj se přirozeně přesune i do exteriérů.
Wright ale nečerpá jen z divadla, způsobem střihu odkazuje třeba i k metodě, kterou se proslavil režisér Sergej Ejzenštejn, takzvané montáži (milostná scéna střídá pohled na supící lokomotivu). Mnohdy se ale formální hříčky a divadelní postupy – třeba časté štronzo (postavy na chvíli ustrnou) – opakují a působí spíš jako manýra, než že by nějak pomáhaly samotnému vyprávění. Ve výsledku tak přispívají k tomu, že více než dvouhodinové dílo i přes dobré herecké výkony (Jude Law, Aaron Taylor-Johnson, Keira Knightleyová) působí trochu odtažitě.
