Nebyla jste nervózní, že se po Pátku třináctém a Podivných vracíte už potřetí k hororovému snímku?
Když jsme o tomhle projektu poprvé mluvili, doufala jsem, že bude víc komediální a zachová si určitou lehkost. To je pak film, který mě zajímá, protože pobaví a je bezstarostný.
Hrajete ale ženu, která je přímo uprostřed krveprolití...
To máte pravdu. Ale s trochou štěstí navážou s Maddy nějaký vztah a vydají se s ní na cestu, při níž poznává piraně a mluví s různými praštěnými postavami.
Film se zaměřuje hodně na gore scény a nahotinky. Řešilo se někdy, že byste se před kamerou také svlékla?
Pro moji postavu to nebylo vhodné. Ne že bych proti tomu něco měla, klidně bych se svlékla. Ale bylo od začátku jasné, že v tomhle snímku si nechám tričko na sobě.
Jak moc se ve filmech, které mají diváky děsit, sama bojíte?
Nejhorší pro mě teď bylo, že mám strach z vody. Nikdy mě nenapadlo, že budu u ní trávit celé dny. Pamatuji si, že první den natáčení jsem stála na břehu jezera ve spodním prádle - hrozně zranitelná - a chystala jsem se udělat něco, co mi rozmlouvala každičká kost v těle, a říkala jsem si: "Překonej to, Panabakerová! Jdeš na to!"
Pomohlo vám natáčení tenhle strach překonat?
Pořád mám z vody strach. Naučila jsem se potápět a dýchat přes respirátor, ale stále si svůj pobyt ve vodě vůbec neužívám.
