Rozhovor: Děkuji, že jste počkali, až rakovinu porazím, říká Michael Douglas

Americký herec Michael Douglas hraje celebritu 70. let, jež tajila svou homosexualitu před veřejností. Film je natočen podle skutečného života pianisty a baviče Valentina Liberaceho.

Jak vzpomínáte na tuto ikonu showbyznysu 50. až 70. let?
Jednou jsem ho potkal, když mi bylo dvanáct let, bylo to však jen na okamžik. Tehdy měl můj otec v Palm Springs dům nedaleko Liberaceho vily. Jednoho slunného dne zastavil před domem jeho rolls-royce a on z něho vystoupil. Měl na sobě spoustu zlata a sluneční paprsky se odrážely od jeho šperků. Byl to takový "předeltonjohnovský" druh člověka. To on vlastně zavedl tento styl. Byl to okouzlující muž, miloval zábavu a krásné věci.

Jak jste se k této roli dostal?
V roce 2001, když jsme natáčeli film Traffic – nadvláda gangů, se mě Steven zeptal, jestli bych nechtěl někdy udělat něco o Liberacem. Přemýšlel jsem, proč si ve vztahu s ním vzpomněl zrovna na mě. V tu dobu jsem byl mírně paranoidní, takže jsem mu poděkoval a ztratil se. Po roce však za mnou Steven přišel s knížkou Pod svícnem. Scenárista Richard LaGravenese ho ukázal Mattu Damonovi s tím, že by si ho dokázal představit jako Scotta, Liberaceho milence, a já že bych tedy byl Valentino. To proběhlo potom, co jsem porazil rakovinu, a tak jsem bral tuto nabídku jako velký dárek. Do smrti budu Mattovi a Stevenovi vděčný za to, že počkali, až mi bude lépe.

Michael Douglas v novém filmu Behind the Candelabra

Michael Douglas a Matt Damon v novém filmu Stevena Soderbergha Pod svícnem

Studoval jste Liberaceho život dlouho? Jak jste se na roli připravoval? Díval jste se na jeho vystoupení, procházel jste si jeho soudní spory?
Já vlastně vždycky hraju zlé nebo rozporuplné postavy. Ale když se jednou pustíte do bádání o životě tohoto baviče a hudebníka, zjistíte, že to byl šlechetný člověk. Je to poprvé v mém životě, kdy hraju slavnou postavu. Nejprve jsem z toho byl trochu nervozní, protože Valentino byl silný Polák, byl mnohem větší a statnější, než jsem já. Musel jsem s tedy soustředit především na jeho způsob vystupování, abych se choval jako on. Díval jsem se na řadu dokumentů, a jelikož nehraju na piano, soustředil jsem se na mimiku jeho rukou.