Delší dobu jste strávil se svou těhotnou přítelkyní Tamarou v Dominikánské republice, jak jste se měl?
Do Dominikánské republiky jsem si jel odpočinout. Jel jsem se tam radovat z toho, jak se v těhotenství kyne. (smích) Je to to nejkrásnější na světě, není nic hezčího. Člověk jezdí neustále do různých konců světa hledat štěstí, ale nakonec zjistí, že ho má doma.
Co říkáte na výsledek nedávných prezidentských voleb?
Myslím, že se už delší dobu ukazuje, že dnešní společnost je nespokojená s děním po sametové revoluci. Ve volbě, respektive nevolbě Karla Schwarzenberga se ukázalo, že on tu vlastně malou sametovou revoluci jakoby simuloval. Měl za sebou škálu umělců, kteří jej podporovali, ale ta většinová společnost řekla, že ji to nezajímá a že to nechce, protože to už tu jednou bylo a teď vidíme, jak to dopadlo. Je otázka, kde najít tu spokojenost. Smutným faktem navíc bylo, že tábory jednotlivých kandidátů se začaly navzájem nenávidět. Zaznamenal jsem hromadný odchod fanoušků ze svých stránek, když jsem se přiklonil ke Karlu Schwarzenbergovi, protože byl pro mě ve druhém kole lepším kandidátem. Ale nikomu jsem neříkal "Volte ho!", z toho bych neměl radost ani já, ani on. Určitě teď ale neříkám, že žiju v zemi bez prezidenta. To, že s ním nesouhlasím, je jen moje věc.
Jak vycházíte s médii?
Nejraději bych popravdě dělal rozhovory s lidmi, kteří o mně píšou špatné věci, protože bych rád zjistil, kde ten jejich pocit nebo názor pramení. Tihle lidé ale o setkání se mnou nestojí. Vždycky mě zajímalo, proč se mnou tedy někdo takový zabývá, když se mnou nechce pořídit rozhovor. Zajímá mě jejich mentalita, proto se bez cenzury scházím s různými lidmi.
Vraťme se ke Slavíkům, jaké byly vaše pocity po vítězství?
Když jsem slyšel, že je Karel Gott stříbrný, opravdu mě nenapadlo, že já zvítězím. Nevěřil jsem tomu, možná to byl také z části strach. Upřímně řečeno si tyhle chvíle moc nepamatuji. Co se týče řeči za pultem s cenou v ruce, je to pro mě jako hledění do černé díry. Pak se toho chytnou lidé, kteří to uchopí úplně jinak.
Jste s Karlem Gottem v kontaktu, nezvažovali jste spolupráci?
Myšlenka na spolupráci padla, jenom si nejsem jistý, zda bych to zvládl tak, jak by si pan Gott představoval. Karel Gott byl jednou z prvních známých osobností, která za mnou přišla... Řekl, že se mu líbí, co dělám. Je to už dokonce tři roky zpátky. Člověk se musí zbavit žití v předsudcích a začít si dělat své vlastní názory. On mi například mé předsudky o něm naprosto vyvrátil.
Velkou Lucernu se vám podařilo ve velmi krátké době vyprodat, jaké to je?
Byl jsem dost nervózní. Přitom na jednu stranu vlastně není být proč, koncert to byl jako každý jiný, až na to místo. Říká se ovšem, že když uděláš koncert v Lucerně, ale nevyprodáš ji, tak jsi skončil, je to strašný trapas. V Lucerně prostě platí: "Tady se rozhodne, jestli jsi úspěšný, nebo neúspěšný." Jde o opravdu výjimečný prostor, atmosféra tam je cítit. Bylo to pro mě stejně náročné jako třeba koncert vrodném Třinci. Pracuji ale na tom, abych i tohle odboural.
Kde byste si přál někdy zahrát?
Byl jsem v jednom starém domě, kde bylo propadlé patro. A říkal jsem si, že tam bych moc chtěl udělat koncert, ikdyž to je samozřejmě nesmysl. Žádný vysněný klub či halu nemám.
Teď vás čeká turné na Slovensku, zavítáte i do malých měst...
Moc se tam těšíme, některé kapely nám taky říkaly, že jedeme hrát do měst, kde lidé příliš na koncerty nechodí, ale uvidíme. Pojedeme od začátku, tak jako tady před pěti lety. Poloprázdné až téměř prázdné sály, bude to fajn. Takové folk-rockové turné. (smích)
