Jak jste sledovali semifinálové zápasy Vítkovic a Mladé Boleslavi?Samozřejmě jsme je sledovali, byla to skvělá série. Byl to skvělý florbal a nás to bavilo jako fanoušky. Mnoho lidí se ptalo, koho bychom si přáli. Musím říct, že ani já ani tým jsme žádné zvláštní přání neměli.
Co teď hráčům ordinujete?
Nálada je dobrá, už se těšíme, až se bude hrát. Protože díky tomu, že jsme přes Brno přešli čtyři nula na zápasy, tak je pauza relativně dlouhá, čtrnáct dní. Po sérii s Brnem jsme si dali pauzu asi čtyři dny úplně, kluci si potřebovali odpočinout fyzicky i mentálně. Čtvrtek a pátek jsme potrénovali tak, že jsme si jen pinkli. Od úterý se připravujeme směrem k Vítkovicím, protože už známe soupeře. Budeme se držet své hry, se kterou jsme úspěšní. Snažíme se co nejlépe bránit a chodit do brejků.
Takže složité taktické varianty?
Myslím, že až tak složité nejsou. Je to opravdu jeden zápas. Za mě je nejdůležitější, aby kluci byli v pohodě. Aby se nějak dokázali poprat s atmosférou, nebo možná s tím vším, co je okolo. Hala je velká, jsou tam jiné mediální povinnosti než v běžném zápase. Aby dokázali tohle všechno odbourat, co nejvíc to půjde a předvedli to nejlepší, co umí.
SuperfináleFlorbalová liga mužů i žen vrcholí v neděli 17. dubna v pražské O2 Areně.
|
Máte ale hráče, kteří už něco mají za sebou, takže by je atmosféra neměla porazit..
Teď je to doufám výhoda, máme deset, jedenáct kluků, kteří už hráli Superfinále. Zároveň další tři čtyři ho zažili už v mládežnických kategoriích tak, že už v aréně hráli. Už znají ten pohled zespoda a věřím, že to může být jedna z výhod, že jsme zkušenější, že to přetavíme ve svůj prospěch.
Bylo těžké u jednoho družstva přejít z postu hráče na post trenéra?
Těžké, možná mnohem těžší, než jsem si myslel, když jsem tu pozici přijímal. S některýma klukama jsem hrál osm let. Jsme výborní kamarádi a dělat ta nepopulární rozhodnutí na jejich úkor bylo zpočátku hrozně těžké. Pořád se ale ještě učím. Myslím, že jsem se už něco relativně naučil, což je znát na výsledku.
