Osobní prožitky jsme získali od čtenářů, kteří sledují facebookovou stránku Stará Praha krásná. Narodil se jich tam po naší výzvě opravdu bezpočet, a protože papírové vydání deníku Metra není nafukovací, bylo nám líto nezpřístupnit je kompletní alespoň na naší webové stránce…
Mezi nejzajímavější se řadí vzpomínka paní Marie Wichsové, z níž částečně citujeme již v hlavním článku o Nuselském mostě. Okamžiků, které si vybavila ze své studentské brigády v rámci studia, bylo víc. Část, kde popisuje dobrodružný moment, je součástí hlavního textu i v tištěné verzi. Pokud tedy pojedete přes Nuselský most, ať již autem nebo metrem, nebo půjdete pěšky, zkuste si uvědomit, že stavba vznikala rukama konkrétních lidí a je dobré, když si na ně vzpomeneme.
Praxe bez zápočtu, ale placená
„Byla to povinná praxe ke studiu na ČVUT – fakulta stavební, obor Konstrukce a dopravní stavby. Praxe na stavbě byla povinná a praxe byla placená. Nebyl z toho zápočet, ale museli jsme doložit potvrzení o praxi. Měli jsme se seznámit v praxi pod dohledem odborníků, jak se stavba řídí, organizují se jednotlivé profese, provádějí se jednotlivé druhy prací a tak dále.
Most se stavěl z obou stran údolí.
Na fakultu byly dány konkrétní nabídky možné praxe pro studenty a my jsme si mohli vybrat stavbu, na kterou máme zájem jít, nebo si někdo mohl třeba v místě bydliště sám najít. Už bylo na nás si se stavbyvedoucím nebo s hlavním inženýrem stavby dohodnou termín a podobně.“
Porady, dozor, kontroly
„Postup byl takový, že jsme byli přiděleni přímo pod stavbyvedoucího a ten nás zpočátku bral sebou jako asistenty na stavbu, kde řešil různé problémy, nebo organizaci. V kanceláři jsme s ním probírali každý den plán postupu prací na ten konkrétní den, k tomu prohlíželi projektovou dokumentaci a následně jsme chodili s ním po stavbě kontrolovat a dozorovat práce, případně řešit nejasnosti apod. Cca po týdnu – 10 dnech nás přidělil k nějakému profesnímu týmu, kde si myslel, že můžeme něco pomáhat a současně vidět zajímavé věci.“
Zátěžová zkouška. Na most najelo 66 tanků.
Šlo taky o život
„Most byl již dobetonován v hrubých rysech, pouze základní konstrukce s různými otvory na sítě, větrání, apod. Byla hotová horní mostovka a spodní tubus pro budoucí metro. Dno tubusu mělo spoustu otvorů, které byly přehozeny prkny. Bylo to pro neznalce stavby hodně nebezpečné, muselo se dávat pozor, kam se šlape. Taky se stalo, že jeden náš spolužák šlápl na dřevěné pohozené plato, které se smeklo a on zůstal viset v nějakém otvoru chycený za ruce nad Nuselským údolím, hrozně jsem řvala, držela ho za paže. Hned přiskočili dělníci a vytáhli ho. Myslím, že zůstal do konce týdne a pak skončil. Co jsem slyšela, smrťáků tam nebylo málo. To je ale každá velká stavba, všude číhá velké nebezpečí, nejde všechno dokonale zabezpečit…“
Byly jsme mladé holky
„Na stavbě jsme pomáhaly u různých prací. Byly to samozřejmě pomocné práce. Například jsme byly u izolatéru, kdy se pokládaly první izolační vrstvy do spodního tubusu, kde mělo být umístěno metro. To znamenalo, že povrch musel být dokonale vyčištěný, to byla naše práce. Jinak jsme pomáhaly při přenášení, držení. Byly jsme mladé holky (já byla se svojí kamarádkou) a tak bylo mezi chlapy veselo… rádi samozřejmě s námi žertovali, ale nikdy jsme nezažily, že by byli nějak dotěrní nebo arogantní. Byla často legrace, no, myslím, že dneska by to už takhle asi nemohlo být. MeToo to všechno nějak posunulo.“
Nuselský most
Pila se tu osmička pivo
„Ke konci brigády jsme se staly kantýnskými, protože kantýnská šla na dovolenou a neměli nikoho, kdo by za ni zaskočil. Jezdily jsme s multikárou a řidičem nakupovat dělníkům svačiny. Ráno si lidé dali do kantýny požadavek a my jsme objeli obchody v okolí. Pak jsme to roznesly po stavbě. V poledne přivezli varnice s obědy, tak jsme to v kantýně nandávali na talíře a dělníci si u okénka vyzvedávali. Měli tam jídelnu. V kantýně se k obědu prodávalo pivo, myslím, že to bylo něco jako osmička. Povolené bylo jedno pivo. Více si nikdo asi „oficiálně“ ani nedovolil.“
Život mezi drsnými chlapy drsný nebyl, měla jsem respekt
„Byla to pro mne obrovská zkušenost. Jak odborná, tak pracovní i společenská. Dělníci mají svoji řeč a zábavu a někdy to nebylo pro mladou holku zrovna lehké se nepýřit. Byla to i škola v tom, jak se naučit s těmi drsnými chlapy jednat a někdy od nich vyžadovat i nějakou práci, kterou jsem měla od stavbyvedoucího uloženou, abych s nimi udělala. Někdy bylo hodně řečí, ale pak udělali, co bylo třeba. Docela jsem si nakonec vydobyla i trochu respektu.
Prázdniny pro psa. I v tomto filmu se Gottwaldův most objevil. Rok 1981
Ještě dnes, když jedu okolo, vidím v představách ten stavební dvůr, ty ubikace, často si vzpomenu v metru, že dole pod kolejemi jsem kdysi chodila, zametala, koukala dolů a nevěřila, že taková stavba někdy bude v provozu.“
