Na ceduli stálo: Krám k pronajmutí. Vstoupil do domu, aby vyhledal pana domácího, počestného krejčovského mistra Benjamina Puklička. Domluva nebyla snadná, neboť příchozí byl zřejmě Angličan a mluvil česky lámaně, až směsně. Vyšlo najevo, že cizinec si chce krám najmout na čtvrt roku a že je ochoten celý nájem zaplatit předem. Už se zdálo, že je vše domluveno, když se krejčí zeptal, co hodlá cizinec prodávat. „Vlastně nic,“ uslyšel Pukliček a cizinec dodal: „Budu jen tři divé muže ukazovat.“ To pana domácího znepokojilo. Když ale Angličan vysázel na stůl pět dukátů, byla dohoda rychle uzavřena.
Výdělečný podnik
Rázem se Prahou začala nést bombastická zpráva. V domě U Tří řetězů předvádějí divé muže. Pojídají syrové holuby, chlemtají čerstvou krev, tančí divošské tance a vyluzuji skřeky, při kterých tuhne v žilách počestného měšťana krev. Dva jsou prý z Austrálie a jeden z Afriky. Vstupné nebylo levné, celý šesták. Přesto tam mířily davy.
Angličanovi se šestáky jen hrnuly. Nájemné už měl po dvou týdnech zpátky. Ona to totiž také byla podívaná! Tři polonazí divoši. Dva hnědí jako od kolomazi a jeden černý jak oficírova naleštěná bota! Kolem boků sukýnky, v uších ohromné náušnice, na hlavě koruna z peří ptáků, které v Praze nikdo neviděl. Tančili, skákali a boky natřásali. Kdo tehdy tři divochy neviděl, jako by nebyl.
Zlaté časy podniku ale skončily stejně rychle, jako začaly. Do města totiž jednou dorazil sedlák z Vodňan. Na trhu dobře prodal, vydal se tedy po Praze. Zabloudil až do Kožešnické ulice, kde spatřil velký shluk lidu. „Co se tu děje?“ dotazoval se. „Všichni se tlačí, aby viděli tři divé muže, které tu předvádí cestovatel až z Anglie. Učinění čerti to jsou. Všichni je chtějí vidět,“ ozývalo se z davu.
Počmáraná holota
Sedláka se zmocnila zvědavost. Zaplatil šesták a vstoupil. V nevelikém sále se tísnily spousty zvědavců. A na provizorním pódiu se natřásali divoši, vydávali příšerné skřeky a pak se černoch zakousl a začal rvát řezáky syrové kuře. Sedlákovi se ale zdálo, že kuře nepozřel, ale hodil kamsi za plentu. I to ucho mu přišlo, že není zcela černé. Ten chlapík mu připadal jako bývalý mládek ze sousedního mlýna u něj doma ve Vodňanech. A i ti dva další divoši mu byli jaksi povědomí. Ten jeden je kočí a druhý zase koňský handlíř. „Znám vás, holoto vodňanská,“ vykřikl sedlák. Divoši se ohlédli a věděli, že je zle. Lidé se začali vyptávat a sedlák jim vyjevil pravdu: „Australan a Afričané jsou od nás z Vodňan. A vy, Pražáci, jste jim sedli na lep!“ Než se lidé zorientovali, byli podvodníci pryč. Zůstal po nich jen název domu, kterému od té doby v Praze nikdo jinak neřekne než U Tří divých mužů.
