Facebookovou skupinu Stará Praha krásná mám rád mimo jiné proto, že na ni občas umístím naprostou banalitu, či dokonce „ptákovinu“ a nestačím se divit, kolik emocí, ale hlavně vzpomínek to v lidech vyvolá. Bývají to drobnosti, ale i neuvěřitelné malé příběhy. Takové, co dělají lidi a Prahu lidmi a Prahou, co vytvářejí to, čemu se říká bez nádechu snobismu genuius loci tohoto místa. Protože každý si vzpomene na útržek svého života a na to se jako sníh na kouli nabalují další a další vzpomínky, připomínky, ale i fotografie a další maličkosti, ze kterých pak vznikne neuvěřitelně bohatá mozaika událostí na původně „naprostou blbost“.
Nebudu vás zatěžovat dějinami již neexistující fontány, která stávala na prostranství za obchodním domem Máj. Teď je tam nový kancelářsko-obytný komplex a přibližně v místech, kde fontána stála, je známá otáčející se hlava od Davida Černého.
O fontáně jsem na skupinu dal jen pár vět: „Fontána u metra Národní za Májem. V době svého života mě moc neoslovovala, když tam pak moc netekla voda, stalo se z toho smetiště. Ale je mi spíš líto té zbourané horní části stanice metra. Byla tam skleněná plastika od Libenského a Brychtové, pokud vím, skončila celá, nebo alespoň část u jednoho sběratele v Jerevanu, u nás o ni nebyl moc zájem.“ Téměř osmi stovkám lidí se to líbilo, přišlo více než sto komentářů. I když na fontánu také nostalgicky vzpomínám, musím souhlasit s příspěvkem Jiřího Cihelky: „Než to srovnali se zemí, bylo to parádní seřadiště feťáků, somráků a všemožných exotů tohoto ražení. Dodnes se mě vybavuje ten smrad co se tam linul.
Podobně to viděla i Kateřina Tereza Němcová: „No, přestavba téhle zastávky je jedním z lepších počinů - i když si lidi z protějších domů stěžovali na nedostatek světla. Do té doby to bylo rejdiště feťáků, somráků a krys. Známý tam večer čekal, a z kanálu se vyvalilo celé seřazené vojsko potkanů, a hnalo se k nějakým odpadkům. Šla z nich hrůza, jak byli cílevědomě sešikovaní.
A asi souhlasím, že to, co je tam nyní, patří k tomu přívětivějšímu. Ač bych tam přece jen raději viděl třebas velký trávník a stromy, v té nekončící pražské záplavě betonu by to bylo příjemnější.
Kdo chce vědět víc o fontáně, určitě víc se o jejím vzniku a osudech dočte například na odkazu prazskekasny.cz.
