Obří obchod, který uzavřela skupina PPF s nadnárodním telekomunikačním gigantem Emirates Telecommunication Group Company (známá na trhu jako Etisalat) a v jehož rámci prodala za rekordních zhruba 52 miliard korun těsně většinový podíl v PPF Telecom Group, kalí stížnost bývalých menšinových akcionářů společností O2 a CETIN. Ti se dopisem obrátili na zmiňovanou společnost Etisalat ze Spojených arabských Emirátů, aby ji upozornili na neetický postup PPF při vytěsňování menšinových akcionářů, jejichž podíly poté PPF mnohem výhodněji prodává novým investorům. Dopis odešel do Dubaje ještě v průběhu jednání PPF s Etisalat. Mediální zástupce menšinových akcionářů O2 a CETIN Tomáš Hájek upozorňuje, že ze strany PPF jde o stejný scénář jako při předloňském prodeji třicetiprocentního podílu CETIN singapurskému státnímu fondu GIC.
Vytěsnit za minimum ceny, vysát a prodat násobně dráž
Celý proces začal v roce 2014, kdy skupina PPF Petra Kellnera koupila většinový podíl v telekomunikační společnosti O2 od španělské Telefónicy. O rok později PPF rozdělila O2 i přes odpor minoritních akcionářů na dvě nezávislé společnosti – CETIN a O2. Společnost CETIN následně stáhla z burzy a plně ovládla, když vytěsněným akcionářům vyplatila v lednu 2016 částku 172,40 korun za akcii. Druhou společnost O2 deklarovala nadále ponechat na pražské burze. Na stvrzení svých slov a uklidnění investorů dokonce v roce 2017 prodala finančníkovi Pavlu Tykačovi 3 % akcií O2. Dle PPF měla navíc transakce napomoci zvýšit obchodování s akciemi O2. Nestalo se tak. Po více než čtyřech letech se ukázalo, že vše bylo jen na oko: Tykač odprodal akcie O2 zpět PPF a skupina následně zopakovala stejný scénář jako s CETINem. Minoritní akcionáře přes jejich odpor vytěsnila, jak se později potvrdilo, opět výrazně pod vnitřní hodnotou akcie za cenu jen 270 korun. PPF totiž využila díry v zákoně, když cenu vytěsnění nestanovila na základě nezávislého znaleckého posudku.
Menšinoví akcionáři CETIN a O2 zastoupení Tomášem Hájkem se kvůli vytěsnění z těchto společností soudí a napadli i prodej podílu firmy singapurskému fondu GIC. Akcionáři vytěsnění z CETINu požadují na základě znaleckého posudku doplatek 75 korun za každou vytěsněnou akcii a v případě O2 pak 85 korun za akcii plus úroky.
PPF přitom již v mezičase stvrdila, jak výhodně levně dané společnosti získala. Po plném ovládnutí O2 totiž následně loni se ziskem více než 13 mld. Kč přeprodala ve skupině dceřinou O2 Slovakia. Vyplatila si z O2 také zisky z předchozího účetního roku, ke kterým již ani minoritní akcionáře nepustila. Jak nedávno upozornil ekonomický server Kurzy.cz, společně s emisním ážiem a nestandardní výplatou zálohy podílu na zisku PPF z O2 loni vysála celkem přes 27 mld. korun. V přepočtu 90 korun na akcii O2. A s dalším ziskem nyní PPF dále přeprodává zmiňovanou O2 Slovakia v rámci balíku dalších telekomunikačních aktiv zmiňované skupině Etisalat.
K CETINu pak možno vzpomenout výraznou transakci z počátku roku 2022, kdy PPF dokončila dříve dohodnutý prodej 30% podílu singapurskému státnímu fondu GIC za 1,411 mld. eur, což odpovídalo 35 miliardám korun. Jednalo se sice již o podíl v celé skupině CETIN, která vedle aktiv v ČR zahrnuje také obdobná aktiva v dalších třech zemích, nicméně po přepočtu poměru jednotlivých zisků EBITDA za rok 2021 by cena jedné akcie českého CETINu vycházela na 230 korun. Čili takřka o 60 korun na akcii více, než za kolik PPF vytěsnila drobné akcionáře.
Podle nestranného znalce ustanoveného soudem přitom hodnota akcie CETINu v době vytěsnění byla dokonce 247 Kč. „Je však nutno také vidět, že si PPF obratem po vytěsnění vyplatila z českého CETINu 104 Kč na akcii, takže jednu akcii měla vlastně za pouhých 68 Kč, na dividendách si pak přišla na dalších přibližně 30 % z této částky a přeprodejem Singapurcům následně získala její 3,4násobek,“ konstatuje Tomáš Hájek zástupce minoritních akcionářů CETIN.
„V případě aktuální transakce s Etisalat jde o další výsměch PPF bývalým akcionářům O2,“ uzavírá Tomáš Hájek. „Jedná se o stejný modus operandi použitý na CETIN: vysát maximum hotovosti, přebalíčkovat a přeprodat,“ upozornil také na svém účtu na Twitteru, nyní síti X. Bývalí minoritní akcionáři CETIN a O2 nového investora upozornili, že neetické chování PPF je v České republice důkladně medializované a že se nad ním pozastavil i generální ředitel Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic, jehož přímo citují: „Zcela chápu rozzlobené akcionáře. Nedivím se, že vzbudí překvapení a nelibost, když se něco takového stane na trhu, který se posledních deset let chová jako standardní západoevropský trh.“
PPF jako by se navíc pokoušela před nespokojenými bývalými akcionáři O2 a CETIN krýt. Po ovládnutí firem totiž získané akcie převedla na jiné své firmy, takže ty původní žalované se vlastně staly prázdnou skořápkou. Zdá se to jako házení klacků pod nohy bývalým minoritním akcionářům, kteří se chtějí domoci svých nároků vůči PPF.
Je třeba znát minulost, abychom se poučili pro budoucnost
Zesnulý Petr Kellner a impérium PPF, které založil a vedl, nebyli v minulosti vnímáni až tak negativně jako jiní obdobní finanční dravci. Na počátku 90. let během kupónové privatizace dostala PPF s pomocí vypůjčených peněz pod kontrolu desítky firem v hodnotě několika miliard korun. V té době vznikalo takto mnoho privatizačních fondů, do nichž občané vkládali svoje kupónové knížky s důvěrou, že se o ně fondy svědomitě postarají. Správci fondů ale kvůli tehdejším nedokonalým zákonům získali nad privatizovanými firmami kontrolu a později se stali jejich majiteli. Na rozdíl například od CS Fondů však tehdy investoři PPF neskončili úplně s prázdnou. Nicméně ve stále probíhajícím soudním řízení již bylo prokázáno, že vytěsnění akcionáři PPF, dřívější držitelé investičních kuponů, dostali za své podíly přibližně pouhou 1/3 jejich reálné hodnoty, protože při jejich vytěsnění PPF použila hrubě podhodnocený a chybný posudek společnosti EY.
PPF si hraje na filantropa, ale …
Skupině PPF jistě nelze upřít schopnosti rozvíjet standardní byznys celé řady svých firem. Návazně vygenerované zisky lze tedy považovat za morálně získané požitky. Problémem je však stále využívaný obchodní model vyvinutý již v 90. letech: levně získat, vytěžit a draze prodat, který PPF přinesl v průběhu času astronomické zisky. Ten zůstává stále stejný a pouze se přizpůsobuje novým společensko-politickým poměrům. Společnost se vedle toho navíc prezentuje jako filantrop – podporuje například vzdělání, kulturu či v době covidu zachraňuje životy nákupem přístrojů. Finanční prostředky by tímto směrem jistě měly proudit, avšak z „normálního“ byznysu. Nikoliv z peněz ušetřených na neetickém vytěsnění akcionářů za silně podhodnocenou cenu. Takto si PPF vytváří obraz všespolečensky přínosné, mediálně neposkvrněné, férové korporace na účet minorit, v nichž si mnoho lidí všech věkových kategorií pořídilo akcie jako zajištění na stáří.
Jak mají lidé, kteří by si byli jinak sami schopni zhodnocovat prostředky a tím tolik nezatěžovali penzijní a jiné sociální systémy, vkládat peníze na burzu a věřit v právní stát, když ten není schopen je ochránit před všehoschopným korporátním žralokem?
