Jiří Panuška, restauratér a spolumajitel Červeného jelena, vypráví, co mu výcvik aktivního záložáka přinesl.
Vy jste už povinnou základní vojenskou službu nezažil, že?
Byla zrušena, když jsem studoval vysokou školu. Ale odvedený stále jsem.
Nedávno jste uspořádal ve vaší restauraci „propagační“ setkání o aktivních zálohách. Vaše cesta k nim byla postupná, nebo to bylo okamžité rozhodnutí, že chcete bránit vlast?
Jsou tři stupně motivace. První, ta vyšší, udělat něco pro vlast. Pak je osobní rovina, třeba chcete bojovat proti vyhoření. Poslední bych dal praktickou motivaci, něco nového se naučit, zatrénovat si. Možná bych zmínil ještě čtvrtou, a to vydělat si peníze.
Kam mám zařadit vás?
Primárně to byly osobní důvody. V podnikání jsem se nezastavil, přemýšlíte o chodu podniku i na dovolené. Někdo mi doporučil, ať zkusím vojenský výcvik. Přihlásil jsem se původně na dobrovolnické cvičení, ale při náboru se mě zeptali, jestli nechci do aktivních záloh. Znám se s vrchním praporčíkem Armády ČR Petrem Smikem, který má zálohy na starosti, zašli jsme spolu na pivo, něco mi k tomu pověděl a mně se to zalíbilo. Že to není záležitost jen pro mne osobně, ale i přínos pro společnost.
Není vyhoření slabý důvod pro vstup do záloh? Je to nácvik na zabíjení i umírání.
Možná ano. Takhle jsem o tom nepřemýšlel a celý kontext jsem zprvu nedomyslel. Ale možnost zemřít je spíš důvodem nejít do toho. Lidé, kteří ale přemýšlejí ve smyslu, že chtějí pomoci své zemi, bezpečnosti vlastní rodiny, to je pozitivní bod. Můžete k němu dospět ale i přes vyhoření. Proto se snažím o aktivních zálohách mluvit, seznamovat ostatní s vlastní praktickou zkušeností, co nejvíc eliminovat strachy.
Nebál jste se, že to bude mazácká vojna, o jaké jste možná slýchával?
Odkaz mazácké vojny tu stále je. Samozřejmě jsem si zjišťoval co nejvíc podrobností i od těch, kteří to už absolvovali. Dril to je, ale spíš v americkém střihu. Mazáctví se tu už nenosí. Navíc jsou tam všichni vojíni, žádný debilní svobodník Halík jako v Černých baronech nad vámi není. Instruktoři jsou profíci, ne jako dříve záklaďáci s půlročním náskokem před vámi. Výcvik trvá šest týdnů, instruktoři jsou pořád s lidmi, není šance, aby vás někdo buzeroval.
Oblíbil jste si například pořadová cvičení?
Pořadovky skutečně oblíbené nejsou. Ale postupem času jsem v tom našel jakési uvolnění. Vypnete hlavu a pochodujete. je to druh cvičení, které vás učí nechovat se jako individualita, ale jako součást většího celku. Obecně platí, že do výcviku musíte jít s jiným nastavením mysli. Pokud nastoupíte s tím, že to a to nebudete dělat, že potřebujete odpolední oddech na kávu, tak shoříte, zblázníte se a musíte odejít.
Shořelo jich hodně?
Přihlásí se sto procent, skutečně nastoupí padesát procent. Z těch, kteří pak skutečně nastoupí, dokončí tak osmdesát procent. Někdo se zraní, onemocní, někdo zjistí, že na to opravdu není, není to slučitelné s jeho vírou, nesedí mu dril.
Je složité pro člověka jako vy, který ve firmě velí, stát se někým, kdo je „velen“?
Pokud jste manažer profík, není problém přepnout. Pokud nechcete, aby vám někdo poroučel, do armády se nehrňte, to je základní nastavení.
Přenesl jste naopak z výcviku něco do hospody?
Daleko víc dbám na přesnost, hlavně časovou. Nemám rád, když někdo chodí na mítinky s výrazným zpožděním. Minuta dvě nikoho nezabije, ale čekat na někoho klíčového čtvrt hodiny je špatně. Tak jsem zavedl pravidlo, že co minuta zpoždění, to klik nebo dřep. Ne vždy to tým akceptuje, ale nějaké to cvičení byste u nás zahlédl. Bereme to ale s nadhledem. Také víc přemýšlím o fyzické a psychické připravenosti. V armádě mě překvapilo, kolik tam přišlo lidí špatně fyzicky připravených. Ve výcviku to už nedoženete. Pokud se aktivně nehýbete, tak aspoň dva měsíce předtím musíte začít.
Vy jste připravený byl?
Běhám ultramaratony, to je všechno od maratonu výš. Absolvoval jsem pětkrát Beskydskou sedmičku, pochod přes beskydské vrcholy, plus minus sto kilometrů. Máte na ně necelých třicet hodin.
Aktivní zálohy nejsou jen pochodování a střelba. Jakou máte přesně odbornost?
Zařadili mě do velitelství kybernetických a informačních operací. Jako marketér jsem v informační části.
Je něco, s čím jste se nesžil?
Nemohu tvrdit, že by se útočná puška stala mou integrální součástí. Pořád mám k té zbrani respekt. Může zabít při neopatrném zacházení hodně lidí, a to nemluvím o tom, že je to její účel, ke kterému slouží i v boji. Ten respekt byl, alespoň při výcviku, velký. Umím s ní zacházet, čistit ji, to ano.
Co hod ostrými granáty?
Na to přijde čas až ve druhém bloku, mám za sebou první.
Jak vnímáte naladění lidí, kteří se spoléhají na to, že nás zase někdo ochrání a osvobodí? Přežili jsme nacisty, přežijeme i další. A vy byste za ně měl najednou umírat?
Přijímám to jako fakt. Obecně platí, že většina společnosti je pasivní. Václav Havel říkal, že klíčem k demokracii je aktivní občanská společnost a trvá tři generace, než vznikne. Nemusí být většinová, ale musí být dostatečně silná, aby zbytek rozhýbala.
Aktivně zálohy podporujete. Už vám někdo řekl, že jste „zelený mozek“?
Taky se říká „guma“. Nikdo mi to do očí neřekl, ale v některých diskusích jsem vycítil pohled typu „to je ale blbec“. Ten zezelenal... Nejsem ale typ věrozvěsta, snažím se o zálohách mluvit racionálně, vysvětlovat, otevřít jako téma k zamyšlení.
Co se vám na aktivním zálohování líbilo?
Ta nesourodá banda lidí. Nejstaršímu bylo jednapadesát let. Byly tam všechny možné profese, od ekonomů přes profesory až po doktory. Lidé, kteří se naučili fungovat jako tým.
Strážce streamu
