„Jako prevenci vyhoření jsem k tomu přidala i práci u středočeské záchranné služby. Při svých kurzech zkušenosti z praxe využívám hlavně při modelových situacích a při výkladu, kdy se reálnými historkami snažím přiblížit téma posluchačům,“ říká pro deník Metro Sosnová.
Jaký je nejčastější dotaz, který vám při vašich školeních jejich účastníci kladou?
Nejčastější dotazy jsou na běžné situace, například jak postupovat při alergické reakci, při popáleninách, při epileptickém záchvatu nebo jak odstranit klíště. A nesmím zapomenout na bezvědomí. Druhý nejčastější dotaz padne na moji nejhorší zkušenost z práce.
V čem podle vás lidé, jak se tak říká, plavou nejvíce?
Nedá se přesně říct, v čem by plavali nejvíce. Mám pocit, že zbytečně opominou svůj selský rozum či pud a hledají ve všem složitosti a záludnosti.
Jedním z opěrných pilířů vaší práce je lidem vštípit, aby nestáli v koutě a nebáli se první pomoc poskytnout. Při vašem školení, které jsem nedávno osobně absolovoval, jsem si ale všiml, že právě to většina intuitivně dělala. Myslíte, že budou do budoucna již odvážnější?
Jsem ráda, že přesně toto zmiňujete, a sám jste viděl, že je to opravdu velký problém. Odhodit stud a jít s kůží na trh. Lidé se bojí vystoupit z řady, ať už protože nechtějí být středem pozornosti, nebo si nejsou jisti, jak poskytnout první pomoc. Já pevně věřím tomu, že alespoň část z nich bude odvážnější.
Samostatnou kapitolou je váš tým, který s pomocí maskérských pomůcek vytváří při vašich kurzech falešná zranění. Proč je autenticita tak důležitá?
Náš tým se skládá z profesionálních filmových maskérů, kteří umí velmi věrohodně zrealizovat různá zranění. Čím autentičtější, tím lepší, dalo by se to přirovnat k přísloví: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Dnešní doba si žádá zážitky, samotný monolog by v současnosti již nikoho neoslovil, a tak jsme se vydali touto cestou.
Hodně lidí neví o resuscitačních sadách, které jsou třeba v nákupních centrech, na Václavském náměstí a podobně. Shrnete prosím pro naše čtenáře, oč se jedná a jak jim mohou tato zařízení v reálné situaci pomoci?
V nákupních centrech, na sportovištích či koncertech je k dispozici takzvané AED, tedy automatizovaný externí defibrilátor. Je to malé přenosné zařízení, napájené baterií, které krok po kroku vede zachránce celým procesem pomoci v českém jazyce a s jasnými instrukcemi tak, aby umožnilo komukoli s minimálními znalostmi provádět kvalifikovaně první pomoc. Poskytnutí včasné první pomoci při náhlé srdeční příhodě může vést k záchraně lidského života. Pravděpodobnost přežití pacienta klesá k nule, pokud není do deseti minut po srdeční zástavě poskytnuta pomoc. Pokud si nejste jisti, kde se ve vaší blízkosti nachází AED, můžete využít aplikaci Záchranka, kde je zobrazena mapa umístění těchto zařízení.
Inovativní záchranný sloup najdete na Václavském náměstí.
Co dělat když člověk nedýchá? Co dělat když je člověk v bezvědomí? To jsou znalosti, které jsou nutné k provedení laické první pomoci. Z vaší praxe máte mnoho zkušeností z terénu, kdy tyto základy lidé moc nezvládali. Můžete pro čtenáře popsat, jak na to správně?
Začněme tedy od začátku, pakliže vidíte ležící osobu, je v prvním kroku nutné zjistit stav vědomí, pacienta oslovíte, zatřesete s ním nebo způsobíte bolestivý podnět, pokud bude reagovat, nejedná se o hluboké bezvědomí. V dalším kroku zjistíte, jestli dýchá, a to tak, že kouknete na hrudník, kde jsou vidět dechové pohyby, dále uslyšíte průchod vzduchu dýchacími cestami a v minulosti se ještě učilo přiložení zrcátka k ústům, které se bude mlžit, pokud pacient dýchá. V dnešní době moc lidí u sebe zrcátko běžně nenosí, ovšem toto lze jednoduše nahradit displejem mobilního telefonu.
A co dál?
Pakliže zjistíte, že dechová aktivita je zachována, uložíte postiženého do zotavovací Rautekovy polohy a za stálé kontroly životních funkcí vyčkáte do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Ovšem pokud pacient nedýchá, musíte neprodleně zahájit kardiopulmonální resuscitaci, hlavně tedy nepřímou srdeční masáž a nahradit tak pacientovo nefunkční srdce.
Stalo se vám v civilním životě někdy, že jste musela poskytnout první pomoc?
Ano, již několikrát. Krom toho, že člověk má doslova holé ruce, tedy žádné pomůcky ani léky, jen rukavice, které nosím standardně vždy u sebe, nebyl zásadní rozdíl v základní první pomoci. Vzpomínám si, jak jsem řešila kolaps své maminky, podvědomě jsem se přepnula do módu „záchranka“ a vůbec jsem si nepřipouštěla, že je to příbuzná.
Popsala byste nějakou zajímavou či dokonce bizarní zkušenost z praxe?
Bizarností vidíme hodně, a přesto nás neustále někdo nebo něco překvapí. Jednou jsme vyjížděli k údajnému topení v rybníce, bylo to volání z třetí ruky, tedy volající jen procházel. Celé to vyprovokoval invalidní elektrický vozík zaparkovaný na břehu, kolemjdoucí si myslel, že došlo k pádu pacienta do vody a k jeho utopení. Nakonec se ukázalo, že vozík zde stál, protože měl vybitou baterii, a jeho majitel byl tou dobou již doma.
Napadne vás ještě něco?
Ještě jeden příklad, kdy informace od volajícího můžou být různorodě interpretovány. Výzva zněla: na cyklostezce píchnut včelou, náraz do kamene, bezvědomí. Celá naše posádka si udělala obrázek cyklisty, který kvůli alergické reakci na včelí jed spadl z kola, udeřil se hlavou o kámen a následkem toho je v bezvědomí. Po příjezdu na místo jsme marně hledali zraněného cyklistu. Jednalo se o včelaře, který měl alergii na včelí jed, po bodnutí se mu udělalo nevolno, sedl do vozu a chtěl dojet domů, jediná přístupová cesta byla přes cyklostezku. A protože se mu přitížilo, zajel ke kraji, kde narazil kolem vozidla do kamene, jeho stav se normalizoval ještě před naším příjezdem. Když jsme tedy přijeli, namísto cyklisty se zraněnou hlavou nás vítal usmívající se včelař.
Aplikace a sloup
|
