Urbex je fenoménem objevování zpustlých objektů. Jejich návštěva je doprovázena adrenalinem, ale také touhou podívat se někam, kde nikdo nebyl desítky let. Nebo alespoň svou návštěvou další urbexáky nechat při tomto vědomí. Kodex urbexáků je totiž jasně daný – podívej, nafoť, ale nic neodnášej, nech vše tak, jako když jsi přišel.
Další kapitolou nadšení pro staré, léta opuštěné stavby je jejich obnova. Za tím stojí neuvěřitelné množství práce, zřejmě mnohem větší, než jen to se do takových míst dostat a bez úhony, tedy ve zdraví, případně bez chycení ochrankou je opustit.
Ačkoli kompletní statistiku opravovaných zdevastovaných památek nemá například Národní památkový ústav k dispozici, dá se odhadovat, že v Česku jsou desítky nadšenců. A to jak z řad jednotlivých lidí, tak měst nebo obcí.
„Jistý trend zaznamenáváme. Raději opravovat zajímavé stavby s příběhem než stavět na zelené louce. Majiteli to přináší i zajímavou formu propagace, když se lidé cíleně chodí dívat na tyto počiny, zajímají se. Taková propagace má kolikrát jak regionální dosah, tak za hranice,“ říká pro deník Metro Radomír Kočí z iniciativy Poznej domy. V jeho databázi najdeme desítky objektů, které rekonstrukcemi prošly, i ty, jež na záchranu teprve čekají.
Miloš Dempír prodal byt a koupil zdevastovaný zámek. Opravy ho stály 10 milionů.
Jedním z lidí, kteří se nebáli a šli do oprav historicky cenného objektu, je i Miloš Dempír, kastelán hradu Svojanov, jenž před čtyřmi lety zakoupil zdevastovaný zámek Poláky. „Zakoupil jsem ho proto, aby mi do života přinesl náplň a radost. Starosti se snažím si příliš nepřipouštět, i když někdy jsou velké. K jeho obnově čerpám dotace a velmi si cením pomoci všech zapojených lidí,“ říká Dempír, který před měsícem oslavil 44. narozeniny.
A na co vlastně musí myslet „páni“, kteří se snaží z ruin vykřesat jejich původní krásu? „Je toho hodně. Musejí zhodnotit vlastní možnosti, i samozřejmě finanční. Ideálně načerpat inspiraci, zkušenosti, informace u majitelů podobných již zachráněných nebo zachraňovaných staveb, mnoho z nich se rádo o zkušenosti podělí,“ říká Kočí, který se na mapování málo známých památek a nejen jich zaměřuje. Podle něj je třeba sejít se s místně příslušným památkářem, který má oblast na starosti, a probrat s ním plány a jeho pohled na situaci. „Ohledně památkářů panují občas obavy, ale zažil jsem již řadu z nich, kteří ochotně poradili i dali například doporučení na osvědčené společnosti, nasměrovali ohledně možnosti financování, získávání dotací,“ přibližuje začátek prací.
Dempír tvrdí, že mu pomáhají dotace od Ústeckého kraje, do jehož katastru zámek spadá, Ministerstva kultury ČR nebo od různých nadací. Důležití jsou i návštěvníci či dobrovolníci na brigádách. „Pokud by si člověk myslel, že si koupí památku a opraví ji z dotací, je to představa velmi mylná. Musí být připraven vložit do záchrany zejména své vlastní prostředky a obrovské množství energie, v opačném případě bude jeho snaha odsouzena k neúspěchu,“ říká Dempír. Zachránců, jako je on, je v Česku více.
Zachraňují i další
|
