Čím vás režisér Šimon Holý přesvědčil, abyste roli v jeho novém snímku vzala?
Hodně se mi líbila jeho drzost ohledně vzniku jeho předchozího filmu Zrcadla ve tmě. Ráda spolupracuju autorsky, takže mě to přitahovalo i z toho důvodu, že jsem se mohla podílet řekněme na konceptu dialogové linky. Možná by se dalo říct i scénáře, i když to bych byla asi opatrnější.
Ještě nějaký důvod?
Taky se se Šimonem znám dlouho, tak mě zajímalo i setkání při práci. Ví, co chce, zároveň je otevřený dialogu. Žene ho touha tvořit a je tak silná, že se do filmu pustí, i když si ho musí zaplatit sám. Ovšem asi by nebylo moc dobré, aby se toto stalo standardem při natáčení nezávislých filmů.
Stala jste se tedy i spoluscenáristkou. Vytvářelo to ve vás na začátku pocity svobody, nebo spíše fatální zodpovědnosti?
Šimon přišel už s páteří scénáře, dějovou linkou a návrhem postav. Spousta věcí vznikala v průběhu natáčení na lokacích, někdy i dost intuitivně. Nechávali jsme na sebe působit prostředí, atmosféru, vzájemné nálady. Byl to zajímavý a jiný úhel zodpovědnosti, než jaký jsem u natáčení zatím zažila. Věřila jsem Šimonovi, že to neustále v hlavě skládá a kombinuje. Měli jsme velmi málo natáčecích dní a nemohli jsme pokaždé točit chronologicky. Také jsem měla obavu, aby to pak nebyla překážka při kreativním vyhodnocování situací a celku. Ale určitě pomáhala Šimonova otevřenost, schopnost vést dialog i mít zároveň silnou vizi.
Do povědomí diváků se Tereza Hofová dostala i díky roli Lenky Braunové v seriálu Dáma a Král.
Jaká je vaše postava?
Rozhodně není ten typ, který by si myslel, že je vyvolená a byla by nekonečně „ezo“. Je spíš hodně „na zemi“ – to, co dělá, je směs kartářství, léčitelství a šamanství v tom zemitém kořenářském a starosvětském smyslu slova. Taková ostrá koučka s podivnými metodami. Je to někdo, kdo akceptoval znalost nějaké moudrosti. Nabízí komukoli možnost přijít a zkonzultovat cokoli. A jestli se to povede, záleží asi hodně na daném člověku. Její síla je v tom, že i když nežije život, jaký by asi chtěla spousta lidí žít, ona sama je v tom svém spokojená. To k ní myslím ostatní přitahuje. Umí žít sama se sebou. To, co dostala do vínku, akceptovala.
A jak vnímá klientky?
Občas ji dost štvou. Je zasazená v přítomnosti, ale svět venku je jí dost vzdálený. Rozhodně to není laskavý altruismus, čím na první pohled zaujme. Vydělává si tím dost slušné peníze a bere to jako práci se vším všudy, i třeba s tím, že používá sociální sítě na propagaci. Při tom jsme se při natáčení tedy hodně smáli. Ale rozhodně jsme neměli za cíl vysmívat se kartářkám nebo vytvářet nějakou stereotypizovanou představu ezoteričky a šílené léčitelky.
Film se odehrává z větší části v bývalém mlýně a k tomu v zimním prostředí Vysočiny. Jak moc vám to bylo příjemné?
Takové věci jako syrová zimní krajina, spící příroda, drsná kontemplace jsou věci, které mám hodně ráda. Vracení se k sobě, drsná rurálnost prostoru a její strohost i specifická zimní barevnost se mi líbí. Doufám, že tohle bude jeden z těch filmů, který dochází člověku později. Že na něj po skončení myslíte a v hlavě se vám prohánějí myšlenky a otázky. Ale tím nechci říct, že by náš film byl jenom ukrutně vážný. Viděla jsem pár scén s Pavlou Tomicovou a Sárou Venclovskou a ty mi přišly ultra vtipné.
Tereza Hofová (vlevo) vykládá karty Pavle Tomicové.
Máte sama zkušenost s kartářstvím?
Mě to zajímá ve smyslu analýzy nebo získání odosobněného pohledu na věc a doplnění v přemýšlení nad nějakou událostí nebo problémem. Astrologie, hermetismus, symbolika, magie – tyto vědy mě oslovují. Ale spíš ve smyslu kontemplace (nazírání – pozn. redakce) a jisté fascinace než nějakých věšteb. Na natáčení samozřejmě karty byly a my jsme si je týden pořád dokola vykládali, na Instagramu jsme sledovali různé „ezoženy“, zkoumali jsme ten jejich trošku podivný emoční jazyk a sledovali hodně povrchní ezoteriky.
Kde z hlediska názoru na ezoteriku stojí tenhle film?
Řekla bych, že někde na pomezí ezoteriky a jejího použití obecným nebo snad až možná nesprávným směrem. Teď je takového zneužívání ezoterních věd okolo nás hodně. Stala se z toho nějaká pseudoživotní filozofie, mix new age, mindfullness a karet, koučingu, smyšlených rituálů. Vzniká z toho paskvil, který spíš využívá lidskou citlivost, ztracenost a smutek k tomu, že ti, kteří tíhnou k manipulaci a mají silné ego nebo spasitelský komplex, vydělávají na jiných. Hlásají k tomu podivné pravdy o světě na pomezí konspiračních teorií.
Myslíte, že si ten, kdo se tomu hluboce věnuje, nic takového nedovolí?
Přesně. A když, tak veřejně do prostoru bude vypouštět něco jen velmi zodpovědně, promyšleně a v mnohem širším kontextu, a samozřejmě bez osobního společensko-politického názoru. My jsme ale ve filmu nechtěli dělat hlubokou analýzu parapsychologie. Ten film není studie ezoteriky. Spíš zoufalosti.
