Strážce streamu
Promlčeno je právem považováno za zástupce jednoho z těch zajímavějších tuzemských filmů současnosti. Hříčkou osudu jsem se na poslední chvíli před lety nemohl zúčastnit natáčení snímku, kam mě tehdejší produkce zvala v rámci reportáže. Na poslední chvíli jsem totiž změnil plány a měl jsem dovolenou. Pak jsem koncem dubna letošního roku, kdy měl film premiéru, na poslední chvíli nemohl dorazit na novinářskou projekci. Musel jsem se tedy vypořádat s jinými pracovními závazky.
Promlčeno jsem dohnal až před pár dny, protože jej uvedla streamovací platforma Netflix. O tom, že se tvůrci trefili do vkusu nejen mě, svědčí i fakt, že film trenduje u nás i v zahraniční. Nesměl proto chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
V poslední době všudypřítomná Barbora Bočková jako oblečená Eva.
Nedokonalý, ale podnětný thriller
Režisérovi Robertovi Sedláčkovi se v Promlčeno podařilo s pomocí pár dialogů vybudovat napínavou atmosféru, kterou se poté snaží udržet množstvím více či méně nečekaných zvratů. To, že je ze snímku na Netflixu hit, tak vlastně není ani moc překvapivé. Velmi podobně postavené thrillery se stejnými žánrovými prvky jsem totiž nejen já v posledních letech na Netflixu (a nejen tam) s oblibou nakoukával, a to v podání zahraničních produkcí. Mnohdy i těch evropských. Velkým plusem pro mě byl nejen originální námět, ke kterému se ještě vyjádřím níže, ale také umírněná stopáž. Bonusem pak byla absence flashbacků, kterých bývá u podobně laděných konkurenčních počinech obvykle hromada.
Umírněné měřítko
Sedláček, který má ve svém režisérském portfoliu snímky jako Rodina je základ státu, výborná Pravidla lži či Jana Palacha, se tentokrát spolehl na poměrně úsporné měřítko. Děj se prakticky odehrává jen v jednom rozhlasovém studiu, v jednom autě, v jednom bytě a na jedné policejní stanici. I tak je však poměrně snadné ztratit se v množství často možná až prapodivně načrtnutých vazeb, devadesátkových trestných činů, promlčecích lhůt a motivací jednotlivých postav. Z hlediska atmosféry není Promlčeno co vytknout. A přemrštěnost některých dějových zákrut se mi naopak hanit nechce. Sedláčkův film mi totiž udělal radost a zpříjemnil večer. Minimálně na poměry tuzemské kinematografie. V neposlední řadě i díky výkonům Rodena a Bočkové. Druhá jmenovaná příjemně překvapila.
Karel Roden při natáčení filmu Promlčeno
Námět, který byl promlčení
Promlčeno mělo v kinech tak trochu smolíka. Distribuční plány totiž zpozdil covid, takže když se snímek podařilo do kin konečně dostat, byla již zákonná promlčecí lhůta u některých zločinů zvýšena na třicet let. U jiných bylo naopak snížení na patnáct.
U vraždy a podobně těžkých zločinů byla během natáčení snímku pouhých dvacet let, což se stalo ústředním a veskrze originálním motivem. Tvůrcům ale čachry se zákonnou úpravou vzaly trochu vítr z plachet. Částečně totiž došlo ještě před premiérou ke změnám, ke kterým snímek de facto otevřeně vyzývá. Tenhle paradox ale většinu diváků jistě trápit nebude. Sedláčkovi pak závěrem opět (pokolikáté už) nejde upřít elán a touhu pošoupnout český filmový rybníček směrem k lepším zítřkům. Thrillery mu každopádně jdou.
Promlčeno
|
