Komise má napilno
O přeměnu z muže na ženu či z ženy na muže požádalo v posledních devíti letech 1095 osob. „Zatímco v minulosti se komise scházela tak čtyřikrát ročně, nyní posuzujeme žádosti jednou měsíčně,“ říká Petr Weiss, klinický psycholog Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha. V komisi, která potvrdí nebo zamítne změnu pohlavní identity, usedá sexuolog, právník, psycholog, urolog a také gynekolog.
Rok pod drobnohledem
Přes stoupající tendenci však patří Česko mezi země, kde nestačí jen přijít na úřad a požádat o změnu v údajích. „Identifikační proměnu z jednoho pohlaví do druhého musí provázet i operační zákrok,“ říká Ivo Procházka, vedoucí lékař Sexuologického ústavu VFN. Připouští, že i přes výrazný pokrok není česká společnost k podobným změnám příznivě naladěná. Představu o tom, že člověk může být vězněm ve svém vlastním těle, stále ještě ne každý z většinové komunity přijímá.
Petr Weiss podotýká, že ke stanovení, zda je žadatel o změnu ve skutečnosti mužem, ženou či jinou osobou, nemá sexuolog žádná objektivní měřítka. „Stanovení transgender diagnózy závisí jenom na tvrzení pacienta,“ říká Weiss. Protože je změna spojená s operačním zásahem, čeká uchazeče roční dohled odborníků.
„Zkoumá se i to, jak dotyčný vychází se svým okolím. Někdy není operace vhodná ze zdravotních důvodů,“ upozorňuje Procházka. Počet přeměn, které komise zamítly, byl za posledních deset let minimální, pouhých dvacet.
Východ versus západ
Zajímavý je poměr přeměn v rámci západní a východní Evropy. V tomto směru tudy prochází stále „železná opona“. Zatímco v západní Evropě byl v minulosti poměr změny muž na ženu a žena na muže tři ku jedné, v bývalém východním bloku to bylo přesně naopak. Tři čtvrtiny žádostí směřovaly z ženského pohlaví na mužské. Částečně to přetrvává dodnes. „Zajímavé je, že to je viditelné i v Německu, kde stále v tomto ohledu trvá dělení na bývalý východ a západ,“ ilustruje situaci Petr Weiss.
V Česku je nyní poměr menší, necelá jedna ku dvěma. Důvod? „Před rokem 1989 byla role ženy ve společnosti mnohem obtížnější. Nejen kvůli spojení práce a péče o rodinu, ale ženy měly i mnohem menší šanci se společensky a profesně prosadit. To se přece jen už změnilo,“ uvádí sexuolog Weiss. I proto se v minulosti muži, kteří psychicky žili v ženském těle, snadněji a častěji rozhodovali pro změnu pohlaví a operační zákrok.
Tobiáš. Kdyby existovala volba, operaci by asi odmítl
Mladík Tobiáš byl kdysi Simona. Nedávno odhalil identitu i přeměnu v televizním dokumentu Život v cizím těle. Měl odvahu seznámit se svým osudem veřejnost i na tiskové konferenci na téma změna pohlaví. Je z Benešova, teď studuje vysokou školu. „Spolužáci to nevědí. Když se ale někdo zeptá, nic nezapírám,“ přiznává Tobiáš.
Odmala tíhl k „mužskému módu“, jak by se moderně řeklo. Účes měl spíše klučičí, stejně tak oblečení. Nenosil sukně, ani nenavštěvoval jako jiné spolužačky taneční. Žil zkrátka klučičím životem. I kamarádi a spolužáci ho proto brali víc jako kluka. „Ale taky se mi občas smáli,“ přiznává Tobiáš. Vnitřně se se životem v těle, které neladilo s jeho skutečnou identitou, neuměl vypořádat. „Ale prý jsem byl hezká holka, říkali kamarádi,“ vzpomíná s úsměvem.
Pokud ale někdo brojí proti internetu a především sociálním sítím jako zlu, právě tady našel Tobiáš, tehdy ještě Simona, první odpovědi na nezodpovězené otázky. „Existují nejrůznější komunity, i to byl impulz, proč jsem se rozhodl pro změnu,“ vypráví Tobiáš svůj životní příběh. Sociální sítě mu pomohly i proto, že někoho podobného jako on v Benešově nezná.
V přechodné etapě, kdy už v něm rozhodnutí nazrálo a kdy absolvoval nejrůznější psychologická vyšetření, si nechával říkat spíše Simon. I tím si přivykal na skutečnost, že se jeho tělo i psychika sejdou v jedné rovině. Proč nakonec nevyužil jen mírně upravené jméno?
„Jednodušší by to bylo, ale chtěl jsem se novým jménem úplně odstřihnout od své staré identity,“ vysvětluje Tobiáš. O něco obtížnější to bylo doma. Mladší sourozenec přijal jeho orientaci i rozhodnutí v klidu. „Máma to úplně nebrala,“ připouští dnes už dvaadvacetiletý Tobiáš. V rámci přípravy absolvoval nejen psychologická šetření, ale lékaři mu nasadili i hormonální medikamenty. „Budu je brát doživotně,“ říká Tobiáš. Potlačují totiž jeho původní ženskou identitu. Po roční „přípravě“ už ho čekalo jednání před komisí. Ta odsouhlasila přeměnu, včetně operace. Její součástí bylo v roce 2021 i odstranění prsních žláz, sterilizace a úprava pohlavních orgánů. Pokud by v Česku nebyla spojená změna pohlavní identity s operací, jakou cestu by Tobiáš zvolil? „Musíte nechat řezat do svého těla, není to pro každého a není to příjemné. Jen prohlášení pro úřady by mi zřejmě stačilo,“ připouští Tobiáš.
Vyměnit identitu je složité. Nestačí vyměnit šatník.
|
