Růžena Neumannová se po zkušenostech z hotelnictví a gastro provozů rozhodla využít prázdnou vodohospodářskou budovu nedaleko Máchova jezera a proměnit ji v rodinný hotel Kamýk, který provozuje už 22 let, a dala tím zázemí i své vnučce Kao, která si v textu přála vystupovat pod uměleckým jménem.
Právě v hotelu Kao objevovala lásku k hudbě a poprvé si stoupla za mixážní pult. „Mé první hraní bylo v roce 2014 čirou náhodou,“ vzpomíná Kao. „Na terase v hotelu měl hrát dýdžej, který ale svůj nástup zaspal, tak jsem si k pultu stoupla s tím, že budu zatím předstírat, že hraju, než někdo přijde,“ vypráví Kao. „Jenže dýdžej nepřišel a dopadlo to tak, že jsem představení odehrála já,“ směje se dýdžejka. Od té doby procestovala svět a svými melodiemi roztancovává návštěvníky soukromých i veřejných akcí. Spolupracovala s mnoha velkými zahraničními značkami a společnostmi.
Válka změnila vše
Pro obě podnikatelky se situace začala měnit se začátkem covidové pandemie – obě téměř ze dne na den přišly o možnosti obživy. Hotel Kamýk zel prázdnotou, Kao nemohla vystupovat. A pak vypukl válečný konflikt na Ukrajině, který Neumannovou hluboce zasáhl – její maminka (prababička Kao) utekla z Podkarpatské Rusi, na českém území ji před režimem ukrýval ve sklepě doktor. Neumannová, která se podle své maminky angažovala ve vzdoru proti komunistickému režimu, chtěla nyní nabídnout prchajícím Ukrajinkám pomoc.
„Tou dobou jsem žila na Tenerife, ale s babičkou jsme se dohodly, že se vrátím, abychom spolu zorganizovaly humanitární pomoc pro matky s dětmi, které do Česka přišly v první vlně evakuace,“ vypráví Kao. V hotelu Kamýk pro ně vytvořily dočasné útočiště. Společnými silami pomohly více než 300 ženám s dětmi, kterým ve spolupráci s organizací Radost dětem a mecenášem Vladimírem Vodou zajistily ubytování, stravu, přes 100 párů bot, kamion oblečení, léků, vybavení do bytů a další potřebné věci.
„Po nocích jsme utěšovaly plačící děti i jejich mámy z traumatického šoku, který utrpěly, a snažily se jim vytvořit bezpečné láskyplné prostředí, které jim pomůže zorientovat se a vytvořit další plán pro přežití,“ říká Kao. „Ačkoli to byl jeden z nejtěžších roků mého života, protože jsem byla neustále součástí tak velkého utrpení, byl to rok nekonečné lásky a vděčnosti. Ze světa třpytivých disko koulí mě to vrátilo nohama na zem,“ přiznává Kao. S babičkou byly pyšné na to, co dokázaly.
Nekončící boj o přežití
Když se hotel začal po nějaké době připravovat na znovuotevření pro veřejnost, Kao se měla vrátit zpět na Tenerife. Jenže nedlouho poté, co se Kamýk začal plnit prvními hosty, se Neumannové zhoršil zdravotní stav. Z původní rutinní operace balonků na rozšíření tepny se stala náročná operace bypassu. Kao odložila své plány a společně se sestrou Nelly se rozhodly, že rodinný podnik nenechají padnout. Nastoupily na babiččino místo, obnovily provoz a převzaly denní agendu. Přes den se Kao stará o vedení a chod hotelu, po pracovní době odjíždí hrát a bavit lidi. „V noci usínám s bušením srdce a s myšlenkami na vše, co musím stihnout, zařídit, nezapomenout,“ svěřuje se.
Ráno připravuje pro hosty snídaně, poté vyřizuje objednávky, zásobování a další provozní záležitosti. „Pak chystáme obědy, následně se vrhám do vylepšování zahrady nebo pokojů, které nutně potřebují renovaci, ale v tuto chvíli bojujeme čistě o přežití,“ říká Kao. Následně znovu nastoupí do kuchyně, vaří večeře, a pokud ji čeká hraní, sedá do auta a odjíždí za svou druhou prací. Do hotelu se vrací v noci s myšlenkou na snídaně pro hosty a další den.
„Mou misí je vlít do hotelu opět život. Jsme na to pouze tři a minimálně do konce září pojedeme na maximum. Kdyby mi štěstí přálo, chtěla bych zde vytvořit místo, kde lidé mohou relaxovat, regenerovat, učit se, poznávat se nebo tvořit. Chci tu organizovat pobyty pro děti z dětských domovů, matky samoživitelky, co si nemohou dovolit vzít svoje děti na dovolenou, a také nabídnout práci lidem, kteří si procházejí těžkými situacemi a ocitli se na světě sami. Ale jsem si vědoma toho, že to všechno sama nedokážu, takže se učím říct si o pomoc,“ popisuje Kao své sny.
