Se sběratelem gramofonů Milanem Zeithamlem napsali dokonce knihu Československé gramofony 1946–1993.
Jste rád, že gramofony nevyhynuly?
Určitě jsem rád, i proto, že je to jeden z nejlepších vynálezů 19. století. Také je to jediný bezkompresní formát, kde máte hudbu zaznamenanou opravdu takovou, jaká je. Hlavně jsme byli, v Československu i nyní v Česku, gramofonová velmoc, co se týká desek. A to od roku 1911. Tehdy tu byla založena první lisovna gramofonových desek. Víceméně filiálka Deutsche Grammophone, což byla zase filiálka britské společnosti His Master’s Voice.
A gramofony? Kdy ty se u nás začaly vyrábět?
Ty první vznikaly na našem území už před první světovou válkou. Montovaly se z dovezených dílů a tady se k tomu, s prominutím, zbouchaly někde v truhlárně skříňky. V Ústí nad Labem se vyráběly před válkou skříňové a troubové gramofony. Pokud jde o čistě domácí produkci, tak to bylo až po znárodnění. Nějakou snahu ještě předtím vyvíjeli bratři Zaorálkové v Brně, založili firmu Perpeton a vyráběli gramofonové měniče. Částečně v tom ale byly ještě dovážené díly, například ze Švýcarska.
Výroba se nakonec soustředila na Moravě v Litovli. Proč?
Gramofonový průmysl byl znárodněný jako jeden z prvních už v roce 1946. Gramofony se dělaly jak u Zaorálků v Brně, tak ve firmě Ultraphone v Praze na Rokosce. Hledalo se místo, kde by se výroba gramofonů sloučila pod jednu střechu. Našli bývalou továrnu na cukrovinky Zora v Litovli. Gramofony se tam vyrábějí dodnes.
Drželi jsme krok s cizinou?
V lecčems jsme občas byli i napřed. Třeba první gramofonové šasi, které umělo přehrávat LP desky s mikrozáznamem, mělo revoluční hliníkové ramínko. To se jinde nedělalo. Nevím, z jakého důvodu se od toho upustilo a dělala se opět bakelitová ramínka. Co mají venku, to se zjišťovalo například na veletrzích, kam se naši lidé přece jen dostávali. Krok se světem jsme drželi. Navíc byly gramofony skvělý vývozní artikl, zhruba sedmdesát procent šlo ven.
Gramofony prožívají renesanci. Stejně jsou mladí lidé, kteří v živote nedrželi v ruce gramodesku.
Gramofony a desky jsou v současnosti založené na generaci hipsterů, kteří je kupují. Dnešní generace ví, co je chytrý telefon, hudbu si stáhne z internetu. Jak to mají s gramofonem, to asi moc nevím. Většinou se setkávám s tím, že vůbec netuší, že existovaly magnetofonové pásky a na magnetofonovou kazetu se dívají se zájmem a nechápou, jak to funguje. Gramofon je vcelku ještě rozšířený.
Jak vznikala sbírka NTM? Jak se doplňuje?
Každá sbírka je odrazem kurátora. Můj předchůdce byl například původně zvukař z Barrandova, zaměřoval se více na sbírání mikrofonů nebo studiové techniky. Sbírka NTM začíná ale už někdy ve dvacátých letech minulého století. Původně jako podsbírka exaktních věd a fyziky. Doplňuje se průběžně a klíčem je, že by to měl být přístroj vyráběný nebo alespoň minimálně provozovaný v Čechách, respektive v Československu. Když někdo nabídne rozbitý japonský gramofon, s největší pravděpodobností ho chtít nebudeme.
Kde se shánějí informace, katalogy a další?
Poměrně kvalitní, byť amatérsky zpracovávaný archiv měli v Litovli. Není v tom všechno. Takže potom pátráte na internetu, hledáte mezi sběrateli, spolupráce s nimi se nám osvědčila.
Je nějaký přístroj, který vám ve sbírce vyloženě chybí?
Bohužel všechno nemáme, ale co se týká takzvaných milníků gramofonové historie u nás, to se daří sehnat, to máme. Určitě tam jsou časové díry, nemáme všechny gramofony z padesátých let. Nemáme ani všechny ze šedesátých nebo sedmdesátých let. Úplná díra je od devadesátých let a výš. Gramofony byly tehdy poměrně drahé a také se jich vyrábělo málo, protože převládalo cédéčko. A co je třeba brát v potaz, ty gramofony jsou vlastně pořád v provozu. Lidé je do muzea úplně dát nechtějí. Nejstarší je jeden z prvních přístrojů od vynálezce gramofonů Emila Berlinera, je ještě na ruční pohon. Nejnovější je ze SEV Litovel. Od nich jsme dostali asi deset přístrojů včetně jejich vlajkové lodi, šasi, které se prodávalo asi za deset tisíc eur.
Hledáte jen gramofony, nebo vše, co s nimi souvisí?
Gramofonová kolekce čítá asi šest set položek, ale do toho se počítají například i balení s náhradní přenoskou, krabička s gramofonovou vložkou nebo extra motorek. Teď bychom rádi doplnili naše sbírky původních šelakových gramodesek, předchůdce vinylových. Přivítáme každého, kdo by měl doma něco, co by náš soubor obohatilo. Mohou se mi klidně ozvat.
Co gramofony zachránilo před vyhynutím?
Byl jsem v SEV Litovel, kde se dodnes dělají gramofony Pro-Ject, bavil jsem se o tom s panem ředitelem Jiřím Menclem. Je v devadesátých letech zachránilo Rakousko, kde byl o přístroje stále zájem. U nás se tehdy prodávaly měsíčně jednotky kusů. Zájem začal strmě růst, poté co se obnovil zájem o gramofonové desky ve Spojených státech a v Asii. V Loděnici, kde se lisují desky, potvrzovali, že se produkovalo hodně limitovaných edic. Kdy si každá kapela mohla objednat nějaký počet vlastních alb jako luxusní propagační předměty. Protože když už si člověk domů desku pořídil, chtěl k ní pořádný gramofon. To vše toto odvětví a gramofony zachránilo.
Jsou gramofony po technické stránce na konečné?
Těžko soudit, je to na hranici technických možností. Občas se něco najde. Japonci vyvinuli gramofon s laserovým snímačem. Jestli se nemýlím, tak ve Slovinsku vyvinuli takzvaný mag-lev gramofon, kde talíř levituje v magnetickém poli. Prostor pro zlepšení asi moc není.
