Na čem právě pracujete?
Rozjímám nad novým obrazem na míru pro jednu holčinu ve Francii. Udělal jsem si poznámky, proklepl jsem si ji a teď se na ni ladím přes fotku.
Co tím myslíte, že si ji proklepnete?
Podívám se přes fotku, s kým mám tu čest, jak se ten člověk jmenuje, zjistím si, na co se nejvíc hodí, jaký je, v čem bych mu mohl poradit, co je třeba v něm posílit, uzdravit, vylepšit a tak dále. Kombinuji k tomu tři metody – vyladím se přes fotku. Dále vyhotovím rozbor za pomoci mapy takzvaného human designu, což je metoda, která popisuje naše talenty a formu, jak by se daly plně projevit. Následně vyhotovím rozbor skrze hologenetický profil genových klíčů. Poslední dvě metody slouží ke zmapování lidského chování, dokážou rozklíčovat lidskou bytost ve všech jejích vrstvách.
Jak takové dílo na míru vzniká?
Nejprve tvořím tužkou na papír bez barev skicu, návrh obrazu. Ten dělám za pochodu, když si v člověku čtu pomocí rozborů a fotky. Hlavní roli hraje představivost, cit pro sladění a kompozici, vhodný výběr symbolů a metafor. Chce to čistou hlavu a někdy to trvá i několik dní. Skicu dotahuji a předělávám, dokud nejsem maximálně spokojený a dokud si nejsem jistý, že osloví budoucího majitele. Se skicou připravuji také výklad, během kterého se s dotyčným bavíme nejen o obrazu, ale o všem, co jsem o něm zjistil a nacítil.
Vzpomenete si na své první dílo?
Úplně první inspirace přišla od Zdeňka Buriana, obdivoval jsem jeho malby, především ty pravěké. Začal jsem vytvářet vlastní encyklopedie a obrázky překreslovat z knížek. Vystavoval jsem je po bytě na zemi a dělal mezi nimi uličky jako v galerii. Nutil jsem celou rodinu, aby si je prohlížela. Moje máma si myslí, že to začalo mnohem dříve. Má ještě někde dochovanou fotku, jak jako batole v postýlce maluji po stěně svým hovínkem jakousi spontánní abstrakci.
Kde berete inspiraci nyní?
Poslouchám všemožné filozofické audioknihy a mysteriózní romány, povídky, občas sci-fi. Taktéž nepohrdnu zajímavými přednáškami a besedami na témata, kterými se zabývám, v oblasti umění, vědy, psychologie či metafyziky. Ta inspirace spočívá v tom, že vše, co poslouchám, si velmi barvitě představuji. Psychologie v mé tvorbě hraje významnou roli, především když tvořím právě dílo na míru. Hodně pracuji s archetypy, totemy, symboly, metaforami a různými uměleckými příměry.
Dočetla jsem se, že o vaše obrazy měly zájem i české celebrity...
To je pravda, jednalo se dokonce o čtyři obrazy, ale ani jeden z nich k původním zájemcům nedoputoval, došlo totiž k nedorozumění s placením. Většina českých známých osobností působících v showbyznysu je naučená dostávat podobné věci od svých fanoušků darem. A mně v té době, zhruba před deseti lety, nenapadlo si říct o zálohu nebo platbu předem, což nyní dělám standardně. Byly to začátky, kdy jsem ještě nevěděl co a jak a teprve se tím začal živit. Ale nenechal jsem se odradit. Obrazy, které mi po nich zůstaly, si koupili mí skalní fanoušci.
Kdo jsou vaši fanoušci?
Zájem o mé obrazy projevují lidé, kteří je potřebují, kteří ocení mé služby. Nemám žádnou specifickou cílovou skupinu. V praxi jsou to velmi odlišní lidé a každý se v životě věnuje něčemu jinému. Mám pestrou paletu nejen barev, ale i klientů. Velice mě obohacuje každý z nich a neustále mě to posouvá v mé práci. Malovat obrazy na volné téma, jako tomu bylo dříve, by mě už asi nebavilo a postupně jsem to přestal dělat. Dává mi smysl malovat na míru něco jedinečného, pro někoho konkrétního, ale s volnou rukou. O sobě už jsem v minulosti namaloval spousty obrazů, nyní maluji básně o těch druhých lidech.
Jaký byl zatím váš největší úspěch?
Že jsou moji klienti fajn a inspirativní lidé. Oni si to možná ani neuvědomují, ale každý z nich se ve mně nějak otiskne a obohatí mě tím, jaký je, co v sobě má. Baví mě, když jsou lidi různí, mám rád pestrost. Každý nový výtvor je úspěch.