Máte-li sklony k perfekcionismu, workoholismu, nevadí vám přesčasy, toužíte po výsledcích nebo třeba začínáte v nové práci a rychle se chcete všemu naučit, pak jste na nejlepší cestě k syndromu vyhoření. „Jsou k němu více náchylní lidé, kteří mají extrémní energii, jedou naplno a dávají do své práce všechno,“ vysvětluje Zuzana Hajšmanová, garantka odborného obsahu ve společnosti Loono. Takoví lidé podle ní mohou mít zároveň pocit, že nejsou dostatečně docenění a že vše, co dělají, je málo. A tak ještě přidají. „Právě přepálení startu může k pozdějšímu vyhoření vést poměrně snadno,“ varuje Hajšmanová. Problém se navíc objevuje i u psychicky zdravých lidí, vlivem covidové pandemie stoupl počet případů onemocnění o 15 procent.
Právě pro psychicky odolné a vitální lidi bývá potíž vznikající syndrom vyhoření rozpoznat, nebo si dokonce přiznat, že takový problém mohou mít. Jenže pokud prvotním příznakům nevěnují pozornost a nad narůstajícím vyčerpáním jen mávnou rukou, může to vést až k rozpadu vztahů v soukromém životě. V dalších fázích syndromu kromě ztráty energie narůstá pocit frustrace, který vede ke ztrátě pocitu smyslu v zaměstnání, ale i v soukromém životě. „Vedle únavy a ztráty energie jde také o pokles výkonnosti a kreativity, nechuť do práce, vyhýbavost, deprese, úzkosti či pocity zklamání, poruchy paměti a soustředění, podrážděnost a agresivitu. Objevit se může neschopnost uvolnit se i citová otupělost a apatie,“ vyjmenovává příznaky Hajšmanová. „Syndrom vyhoření může mít také dopady na fyzické zdraví. Dotyčného mohou začít trápit poruchy trávení a dýchání, bolesti hlavy a svalů, pokles libida, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, pocity vyčerpanosti i větší náchylnost k návykovým látkám,“ doplňuje Hajšmanová.
Řekněte to šéfovi
Jestliže se s těmito symptomy už nějakou dobu potýkáte, možná je na čase jim přestat říkat „jarní únava“ a přiznat si, že i vás se syndrom vyhoření může týkat.
„Pokud na sobě lidé zpozorují příznaky syndromu vyhoření, důležité je nepotlačovat je, netlačit na sebe, mluvit o nich s blízkými a sdílet své pocity. Následovat by mělo vyhledání odborníka – psychologa nebo psychiatra – který jim nabídne konkrétní doporučení, jak v jejich případě postupovat,“ doporučuje Hajšmanová.
Přiznání si obtíží je první krok k jejich řešení. Tím dalším je si o nich promluvit s nadřízeným, protože právě stres a tlak v zaměstnání jsou příčinou syndromu vyhoření. „Prvním kontaktem by měl být vždy nadřízený, případně personální oddělení,“ doporučuje Viktor Spinka, HR manažer ve společnosti Styx. „Každá taková situace je individuální a je při ní důležitá komunikace a otevřenost,“ nabádá Spinka.
„Důležité je si uvědomit, že zaměstnanec trpící syndromem vyhoření není žádný lajdák, kterému se přestalo chtít pracovat. Pokud se takový člověk se svým problémem svěří, zaměstnavatel by k němu měl přistupovat citlivě, empaticky a společně s ním hledat řešení tohoto problému,“ myslí si Hajšmanová. „Také je vhodné zamyslet se, jestli za syndromem vyhoření zaměstnance nemůže stát nadměrná pracovní zátěž, nezvladatelné požadavky, nedostatečné ocenění jeho práce a nevhodné pracovní podmínky,“ říká Hajšmanová.
Neplacené volno nebo přechod na nižší úvazek
V některých firmách se v současnosti snaží o duševní zdraví svých zaměstnanců pečovat. „Zakládáme si na neformálním prostředí, kde je možné se s vedoucím domluvit například na rozsahu home office. Pokud by to situace vyžadovala, možnostmi je také neplacené volno nebo přechod na nižší úvazek,“ říká Spinka. Delší dovolená je při syndromu vyhoření jedním z možných řešení.
„Pro seniorní pozice jsme letos zavedli plně placený sabatikl neboli tvůrčí volno v rozsahu jednoho měsíce. Je na něj nárok po čtvrtém odpracovaném roce a pak každé tři roky. Podmínkou je, že se vybere v kuse celý měsíc, případně dvakrát 14 dní, a zároveň že zaměstnanec po tu dobu vůbec nepracuje,“ uvádí příklad z praxe Spinka.
Ne všichni ale mají štěstí na empatického šéfa. V takovém případě může být podle Hajšmanové jednou z cest změna pracovní pozice, zaměstnavatele, ale i profesního oboru.
„U studujících může pomoci rozložení ročníku nebo individuální studijní plán,“ říká Hajšmanová. Důležité je podle ní na sebe nespěchat a nechtít vše vyřešit hned. „To může člověka ještě více vyčerpat. Dopřejte si čas na sebe, nepřepínejte se, relaxujte a nezapomínejte na mimopracovní koníčky,“ doporučuje Hajšmanová.
PREVENCE SYNDROMU VYHOŘENÍ
|
