Jaké to je mít za bratra legendu z Rolling Stones?
Pro mě je to úplně normální, protože mám jen jednoho bratra a to je on. Snažím se s ním pracovat třeba na své desce a povídat si s ním. Je to jediný způsob, jak s ním být trochu v kontaktu. Žiji totiž na venkově mimo Londýn.
Jaké bylo vaše dětství? Byli jste obklopeni hudbou?
Vlastně ani ne. Většinou jsem hrál fotbal, kriket nebo tenis. Nějak moc hudby nebylo, i když jsem ji hodně poslouchal, což je podle mě důležité. Neměli jsme doma ani gramofon nebo velkou sbírku nahrávek. Asi až ve dvanácti letech jsem se dostal ke kazetám starých bluesmanů.
V minulosti jste byl novinářem, hercem, oděvním návrhářem, ale i taxikářem. Jak to, že jste byl tak všestranný?
Strávil jsem nějakých deset let v divadle a televizi, což bylo v pohodě, protože tehdy nikoho nezajímaly žánry jako blues, country nebo jazz. Vládly hlavně punkové a módní kapely. Ale v roce 1994 jsem udělal desku, která pro mě znamenala velkou změnu. Dal jsem dohromady kapelu a hráli jsme víc věcí typu Americana. Většinu ostatních profesí jsem měl, abych vydělal peníze, protože je těžké se živit jen divadlem nebo hudbou.
Široký záběr máte i v hudbě. Kromě zpěvu hrajete na kytaru, harmoniku či valchu...
Moje hra na kytaru je na docela základní úrovni, většinou dávám jen rytmus. To, na co se opravdu zaměřuji, je zpěv a psaní písniček.
Spolupracoval jste mimo jiné na albech Erica Claptona či Rolling Stones. Jaké to bylo?
Když se podívám zpátky, Eric mě docela podporoval. Myslím, že moc nevěděl, co se mnou dělat, ale pozval mě na akce, na kterých hrál v Los Angeles. Já se mohl poflakovat s kapelou, kterou miluji, takže si toho spojení vážím.
Se svou skupinou Atcha máte na kontě řadu sólových alb. Poslední vyšlo před dvěma lety. Mohou se fanoušci v dohledné době těšit na další?
Přemýšlím o tom. Lidé ale už nekupují desky tak jako dřív. A aby bylo možné udělat kvalitní album, potřebujete samozřejmě peníze.
Loni jste pro české publikum zahrál jako host na benefičním koncertu pro Ukrajinu, festivalu Metronome po boku kapely 333 a také na několika sólových vystoupeních. Jak se vám líbí v Česku?
Rád k vám jezdím a těším se, až letos dorazím znovu. Myslím, že se připojíme k dechové sekci 333, což bude zábava. Hudebníci ve Spojeném království opravdu nenávidí celé fiasko s brexitem a my to musíme zvrátit, protože to byla pro celou naší zemi katastrofa.
